Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Bc. Ivo Novák popisuje historii ZZS na Královehradecku. Všem přeji, aby se s námi setkávali co nejméně.

19.07.2018

Bc. Ivo Novák popisuje historii ZZS na Královehradecku. Všem přeji, aby se s námi setkávali co nejméně.

 

 

Záchranná služba vznikla v Hradci Králové v roce 1980. První výjezdová skupina, která byla součástí anesteziologicko-resuscitačního oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové, vyjela k pacientovi 3. listopadu 1980. V roce 1992 vzniklo samostatné nemocniční oddělení Záchranná služba Fakultní nemocnice v Hradci Králové. 

 

 

Ivo Novák ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem|foto: Milan Baják

 

Dnes to možná bude vypadat tak trošku jako v legendárním seriálu Sanitka. Jen s tím rozdílem, že se budeme bavit nikoliv o pražské záchrance, ale o té hradecké. Naším hostem je mluvčí Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje záchranář Ivo Novák.

Jak to bylo se záchrankou v Hradci Králové, kdy vznikla? Asi je o pár let mladší než ta pražská.
Pražská záchranka, co se týče data založení, je významným unikátem v rámci celé Evropy, protože její historie sahá déle, než těch symbolických 155 let. V Hradci Králové jsme to měli trošičku opožděné, v podstatě do roku 1980 fungovala v celém našem regionu lékařská služba první pomoci, to znamená lékař v bílém plášti s hnědou brašnou, který tady bude stát, kdyby bylo třeba. A ten sedl do nějaké té 1203 a v případě potřeby někam odjel. Případně někomu někde pomohl. To byly počátky. Potom to začalo brát nějaký ucelenější a formovaný vývoj. V Hradci Králové jako ve městě statutárním první sanitka vyjela 3. listopadu 1980.

To se mi zdá docela pozdě, oproti Praze. A třeba v Rokycanech měli záchranku už od roku 1966, v Plzni od roku 1974 a tak dále. V Hradci Králové až rok 1980.
Ono jde o to, co můžeme označit jako záchranku. Jestliže v Plzni vyjížděl lékař, kterého jsem zmiňoval v úvodu, a byl označen jako záchranka, ale já neznám historii ostatních krajů. Nebylo to nějakým způsobem legislativně formulováno, nebylo to podchyceno tak, jak je to dnes. Ty počiny byly velmi individuální a každý kraj, každé město, každá nemocnice si to nějakým způsobem zařizovala sama. Většinou to bylo organizováno při nemocnicích a při odděleních anesteziologicko-resuscitačních, které známe pod zkratkou ARO. Proto také dlouhou dobu nesla záchranka název ARO. Potom se služba přejmenovala na rychlou zdravotnickou pomoc. Z těchto dob přetrvaly různé zkomoleniny názvu, které často vídáme v médiích, kdy je naše služba označována jako rychlá záchranná služba nebo zásahová pomoc, nebo zdravotnická pomoc. Od doby platnosti nového zákona o zdravotnické záchranné službě je definitivně v zákonu zakotveno, že název naší organizace je Zdravotnická záchranná služba. A přetrvávalo nám označení některých výjezdových skupin, které má Zdravotnická záchranná služba k dispozici a to konkrétně rychlá zdravotnická pomoc a další výjezdové skupiny, například letecká záchranná služba. A to už jsme ale přešli do modernější historie.

Mě by zajímaly vaše začátky, jak na ně vzpomínáte. Zajímají mne auta, jaké sanitky tenkrát jezdily, když vy jste začínal u záchranky?
Já když jsem začínal u záchranky, tak jsme měli k dispozici sanitky standardní škodovky 1203. A potom jsme měli, a teď zdůrazňuji uvozovky, velmi moderní vozy sovětské provenience Latvia. Ty sanitky se nějakým způsobem více méně na kolenou přizpůsobovaly. Naši předchůdci v dílnách a v garážích těm sanitkám dávali to, co si mysleli, že by měly mít, zabudovávali tam různé vychytávky, držáky na přístroje, umísťovali tam další a další vybavení, víceméně v domácích podmínkách. Ale z dnešního úhlu pohledu na bezpečnost to asi nebylo úplně to nejideálnější řešení. Takže když se rozjela služba v roce 1980, tak to bylo prostřednictvím klasických 1203 a poté do toho vstoupily Latvie. A někdy v roce 1990 přišla první moderní sanitka a to byl Renault Master. Tenkrát se to odebírala nějakým hromadným způsobem na základě objednávky tehdejšího ministra zdravotnictví. Někdy v srpnu 1990 jsme byli vybaveni tímto novým moderním sanitním vozem.

A dnes to jsou Volkswageny?
My se dnes snažíme vozový park, teď zase mluvím za hradeckou záchranku, mít nějakým způsobem unifikovaný. Takže si držíme značku Volkswagen, případně Mercedes, eventuálně menší vozy Škoda na malá sanitní vozidla. Nicméně každá záchranná služba to může mít jinak v závislosti na svých lokálních podmínkách.

Vy jste také záchranář, začínal jste u letecké záchranky v Hradci Králové. Kdy to bylo? Kdy poprvé vzlétl záchranářský vrtulník od hradecké nemocnice?
Slavný vrtulník Mi2 se v režimu ostrého zásahu pro záchranku vznesl 3. července 1990. Šlo o dopravní nehodu nedaleko Březhradu. A já jsem měl tu čest být u toho. Takže jsem mohl sledovat vývoj té služby od prvopočátku až do dnešní doby. Což je příležitost, za kterou musím osudu poděkovat, to se každému nepoštěstí. Ale já jsem to štěstí měl, takže jsem to mohl sledovat a hodnotit v rámci celého vývoje.

A ten vývoj je asi také obrovský. První vrtulník Mi2, to byl polský vrtulník?
To byl vrtulník sovětské konstrukce, který byl v rámci RVHP vyráběn v Polsku. To znamená, že se o něm mluví jako o polském vrtulníku nebo alespoň o polské výrobě. Na jednu stranu to byl úžasný vrtulník. Když pominu, že alespoň podle mého názoru byl esteticky úplně mimo, ale prostorově byl dobrý. On bohužel samozřejmě nevyhovoval, co se týče letových vlastností, materiálů, výkonnosti a tak dále. To znamená, že v době, kdy jsme s ním začali létat, tak svým způsobem už byl překonaný. Nicméně v tehdejším Československu prostě nebyla žádná jiná alternativa. Na bázi tohoto typu fungovala všechna stanoviště letecké záchranné služby, která v té době vznikala. Samozřejmě postupem času se děly změny jednak co se týče nasazené techniky, jednak co se týče provozovatelů vrtulníku. Začaly se podílet na provozu záchranky soukromé subjekty. Zejména u těch soukromých subjektů byla patrná snaha nahradit typ Mi2 něčím modernějším. Takže do republiky začaly přicházet Get Rengery, které podle mého názoru úplně ideální pro záchranku nabyly, další alternativou byly francouzské Ekiree, tenkrát ještě vyráběné firmou Aero speciál, ta se následně sloučila s Messershmittem a vzniklo evropské konsorcium Eurocopter, které až teprve nedávno spadlo pod koncern Airbus. Dnešní naše typy, které jsme ještě před pár lety označovali jako EC 135, dnes snesou označení H 135 a spadají pod Airbus Helicopters.

To jsou ty současné žluté.
To jsou současné moderní vrtulníky EC nebo H 135. V našich podmínkách to označení typové T2 plus. Tento typ je páteří celého záchrankového letectva po celé Evropě. Ze všech stanovišť, kdybychom je sečetli, tak rozhodně je to nejvíce provozovaný typ, je nejrozšířenější.

Vzpomněl jsme so na jednu scénu ze seriálu Sanitka, kterak tam Jaromír Hanzlík, coby doktor, montoval v automobilu držák na infuzi. A v tomto směru se nedávno odehrálo něco podobného u vás ve vrtulníku hradecké letecké záchranky.
Vy na to jdete trošičku hákem. Chceme se bavit o krevní transfuzi, ale já musím uvést ten děj na pravou míru. To, co tam bylo znázorněno, tak víceméně asi autoři chtěli umělecky ztvárnit to, že se záchranáři a lékaři podíleli na konstrukci těch automobilů ve snaze zavést moderní technologie, moderní metody a přístroje. Tady to bylo parafrázováno onou snahou o umožnění funkčních infuzí. A my jsme v začátku června spustili projekt, který nese zkratkovité jméno Rabbit, neboli králík. Projekt spočívá v zavedení krevních infuzí, které se experimentálně v uvozovkách snažíme podávat v indikovaných případech přímo v terénu u lidí, kteří to bezpodmínečně potřebují a kterým to může zachránit život.

A takto se to dřív nedělalo.
To je počin, který je úplně unikátní. Byl spuštěn ve spolupráci Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje, transfuzního oddělení fakultní nemocnice a oddělení urgentního příjmu. Samozřejmě v součinnosti s traumacentrem královéhradecké fakultní nemocnice. A odborníci z těchto odborů chtějí ověřit, zda poskytnutí krve v té iniciální fázi je přínosné, jestli z něho budou pacienti, kteří jsou přísně samozřejmě vybráni, jestli z něho budou profitovat. Jestli jim to zachrání život, jestli se to odrazí třeba potom na následně sníženém nároku na počet krevních transfuzí, které jsou potom v nemocniční fázi následně pokračovány. Celý tento projekt je unikátní v rámci celé střední Evropy. Vím, že se s krví setkáme na palubě vrtulníku třeba v Londýně, u nás v České republice jsme to vyzkoušeli jako první. A po měsíci provozu dáváme dohromady nějaké první výsledky.

Úžasné. Dá se říct, že se tady u hradecké záchranky píší další záchranářské dějiny. Za ty historické dnes děkuji našemu hostu, kterým byl Ivo Novák, mluvčí Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje, záchranář s velkou zkušeností. A samozřejmě přeji všem záchranářům co možná nejklidnější službu. Abyste vždy dorazili tam, kam potřebujete, včas.
Já vám děkuji. A dovolil bych si zase popřát vašim posluchačům, aby se s námi setkávali pokud možno, co nejméně. A pokud už by byli nuceni naše služby využít, tak aby to dopadlo dobře pro ně a samozřejmě i pro nás.

Zdroj: hradec.rozhlas.cz

 

Ježek

 

 

 

Komentáře k článku
  • Marek Staněk Reagovat 19.07.2018
    Dobrý den, dovolil bych si v jinak velmi zajímavém článku opravit fonetické přepisy názvů výrobců techniky:
    - sanitky Latvia 2203 byly sice výroby sovětské (na bázi Volha 21 a později Volha 24), ale minimálně část s odkazem na typové značení pocházela od finského úpravce TAMRO
    - "Get Renger": správný zápis je Bell 206 Jet Ranger
    - "Ekiree": Ecureuil
    - "Messershmitt": má být Messerschmitt; v době kdy začali vyrábět vrtulníky již dávno byli členy konsorcia Messerschmitt - Bölkov - Blöhm & Voss (zkráceně MBB; první typ který jsme u nás mohli potkat byů MBB-105), které se teprve později přejmenovalo na Eurocopter, protože firma nesoucí jméno tří ze čtyř největších výrobců bojových letadel hitlerovského Německa nebyl po obchodní stránce úplně brilantní nápad

Copyright © 2018 Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.