Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Demokracie je prostě víc, než jen možnost svobodně žehrat na poměry

17.11.2011

Demokracie je prostě víc, než jen možnost svobodně žehrat na poměry
Včera 16.listopadu 2011 proběhlo na Ministerstvu zdravotnictví ČR další jednání ohledně přípravy „velké novely“ aktualitě dne 18.5.2011.

Včerejší jednání bylo cíleně zaměřeno na nelékařské zdravotnické pracovníky záchranných služeb. Proto na toto jednání byli pozváni zástupci obou profesních organizací, zástupci deseti vyšších a šesti vysokých škol, které obor zdravotnický záchranář vyučují a v nepolední řadě byli na jednání pozvání zástupci zaměstnavatelů, tedy zástupci všech čtrnácti krajských záchranek.

Jednání tak mělo najít odpovědi na spoustu zásadních otázek, na jejíchž základě by se měly obory NLZP na ZZS dále profilovat a vyvíjet. Od přípravy nových obsahů a osnov kvalifikačních vzdělávání, stupňů vzdělávání, přes oblasti registrací, odborného dohledu, zajištění a dokládání celoživotního vzdělávání, kompetencí, tabulkových potřeb jednotlivých profesí atd.

O každém tématu zvlášť by se dalo dlouze diskutovat a popsat několik stran, ale to není účelem tohoto sdělení. I když původně jsem se skutečně chtěl jednotlivým oblastem věnovat o něco obsáhleji, změnil jsem na poslední chvíli názor a v dnešní den 22. výročí vykročení ke svobodě a demokracii pojmu své sdělení malinko jinak, z jiného úhlu pohledu.

Nedávno, přesněji 9.11.2011 jsem si v aktualitě postěžoval, že si pan ministr zdravotnictví v dnešní době neumí udělat čas na jedno konstruktivní jednání se společnostmi, které v dobách pro něj nejtěžších, když doktoři hrozili výpověďmi a chaosem ve zdravotnictví, stály více méně na jeho straně, nebo alespoň situaci svým neutrálním postojem nezneužily a přispěly tak částečně i k zachování určitého klidu mezi občany-pacienty, že v oblasti PNP o ně bude i nadále postaráno.

Zato na jednání s ultimátníky a vyděrači si čas vždy udělal! Že by po dvaadvaceti letech u nás demokracie začínala směřovat k anarchii? Jak jinak takovou situaci nazvat, když slušní se k jednání nedostanou a řvouni z náměstí kdykoliv?

Včera jsem byl ovšem svědkem naprosto opačné situace. Ministerstvo zdravotnictví jako instituce, nebo alespoň Odbor vědy a vzdělávání je dle mého názoru vždy velmi otevřené ke všem připomínkám a návrhům, a snaží se každou změnu či návrh opravdu velmi poctivě vykomunikovat a probrat se všemi partnery. Jistě vědí, že to je samozřejmě daleko náročnější, pracnější a delší cesta k cíli, ale pravděpodobně si uvědomují, že dosažený cíl pak bude o to kvalitnější a hlavně použitelnější v praxi.

Proto i na včerejší jednání MZ pozvalo jak píši výše, zástupce všech zainteresovaných stran. Obou profesních organizací, zástupce deseti vyšších a šesti vysokých škol, které obor zdravotnický záchranář vyučují a v nepolední řadě MZ na jednání pozvalo zástupce NLZP všech čtrnácti krajských záchranek.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem na jednání žádnou(ného) kolegyni(gu) nepotkal. Sám jsem v emailové korespondenci s pozvánkou viděl, že šla na emaily jak hlavních sester záchranek, tak na centrální adresy ZZS.

Jak tuto situaci pojmenovat? Jistě to není nedemokratický přístup, ani se nemůže jednat o anarchii. Zcela jistě se ale jedná o nezájem.

V době, kdy NLZP již skutečně tvoří páteř záchranek a kdy do budoucna nelze předpokládat nic jiného, než že se jejich role ať budeme nebo nebudeme chtít bude zvyšovat, je to ze strany hlavních sester potažmo managementů ZZS nepochopitelné a nebojím se napsat trestuhodné.

Školy přijedou lobovat ve 100% síle, profesní organizace ve 100% zastoupení a manažery nelékařských profesí (co jiného hlavní sestra ZZS je) budoucí vývoj profesí zdravotnického záchranáře a řidiče ZZS zřejmě unisono nezajímá. Přitom právě jejich náměty a poznatky z praxe mohly být pro další vývoj záchrankových nelékařů velmi důležité a zásadní.

Velmi často slýchám nářky, že i přesto, že jsou NLZP pro ZZS už nepostradatelnější než lékaři, tak lékaři na rozdíl od NLZP si umí zajistit daleko lepší podmínky. I na výše uvedeném můžeme vidět, proč tomu tak je. Ředitelé záchranek (většinou lékaři) spolu komunikují minimálně jedenkrát měsíčně na asociaci nebo v OS UM a MK, kde jsou také hojně zastoupeni. Ekonomové ZZS se také scházejí v pravidelných intervalech. Hlavní sestry? Jednou jsem je tuším v roce 2005 svolal já, abychom si vyměnili poznatky z probíhajících transformací a nepřijeli všichni. Podruhé tuším v roce 2008 bylo na popud MUDr. Schwarze společné jednání celých managementů včetně hlavních sester v Praze. Přijeli sice ze všech krajů, ale někteří poslali zástupce. Naposledy se to snažila oživit o rok později UNP, která svolala vedoucí NLZP k jednání a zase nepřijeli všichni. Tak si nemůžeme jako nelékařský stav ZZS stěžovat, že jsme kde jsme.

Vraťme se ale k meritu věci. Demokracie, jejíž cestu jsme přesně před dvaadvaceti lety nastoupili nám dává možnost se svobodně sdružovat. Někomu se to může zdát jako prázdná fráze, ale opak je pravdou. Prázdná může být, když ji ti kterým je určena nevyužijí. A proto se každý zamyslete a zkuste si odpovědět na otázku. Kolik z nás se do nápravy věcí a ke spravování si profesních věcí aktivně zapojilo a zapojuje? MÁLO !!! A to je určitě ještě horší, než výše popsaný nepochopitelný nezájem kolegů a kolegyň z managementů ZZS.

Pro mne osobně je tragédie když vidím, že pomalu jediné co NLZP (nejen je) dokáže na chvíli nastartovat jsou platy a prebendy. K zapojení se do postupného, trvalého, dlouhodobého budování profesních záležitostí, profesní cti a sounáležitosti se už většině z nás jaksi nechce. Chceme jen to ovoce (peníze), ale téměř nikdo nechce sázet, okopávat, pěstovat, zalévat a možná ani trhat. Jen prodávat a tržit.

Možnost aktivního se podílení na správě a budování věcí svých, profesních a veřejných je jednou z hlavní vymožeností demokracie. Ten, kdo těchto možností ze své pohodlnosti nebo jakýchkoliv jiných důvodů nevyužívá se vzdává práva možnosti na slušný život a nepomůže mu ani dělání randálu na náměstích pět minut po dvanácté. Prestiž profese se musí budovat trpělivě, pokorně a jinak.

Jsem si vědom, že tento článek s největší pravděpodobností nepřispěje k vyšší oblibě mé osoby mezi NLZP a už vůbec ne mezi kolegyněmi a kolegy z řad hlavních sester, ale i přesto jsem nejen po včerejšku cítil velikou potřebu jej napsat.

Sigmund



Komentáře k článku

Buďte první kdo přidá příspěvek k této aktualitě.

Copyright © Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.