Přihlášení
Zapomenuté heslo
Napnutý systém, kde lidé pracují nadoraz a s vypětím všech sil, přestože jejich úsudek může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Tak dnes na mnoha místech Česka vypadá poskytování zdravotní záchranné služby.
„Lékaři chybí dlouhodobě a nedaří se je získávat. Avizujeme to minimálně pět let. Nedostatek hlásí hlavně příhraniční oblasti – Karlovarský, Jihočeský a Ústecký kraj i Vysočina. Tam je problém zásadní,” popsal Seznamu lékař a prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb České republiky Marek Slabý.
Tam, kde to jde, se záchranky snaží nedostatek vyrovnávat – přichází sloužit lékaři z nemocnic a soukromých praxí. Mezery se ale nedaří zacelit. V řadě regionů se stal častým trendem takzvaný systém rendez-vous. Za záchrankou jede v malém autě lékař, který na místě pacientovi podá léčiva, stabilizuje ho a poté nechá odvézt do nemocnice, sám je potom volný pro další využití. Takto pendlovat může třeba mezi pěti posádkami.
„Původně se tenhle systém praktikoval hlavně v městských aglomeracích, teď je normou všude. Zkoušíme to zvládnout, ale nedostatek je kritický. Snažíme dodržovat zákoník práce, ale v těchto podmínkách to moc nejde. Všichni jedou nadoraz a maximální počet přesčasů. Systém je napnutý a pracuje bez rezervy,” přiznává Slabý.
Pacienti se podle něj o zhoršení péče zatím bát nemusí. Napětí panující v systému prý nejspíš ani nemusí zaregistrovat. Tlak ale dopadá na vytížený personál. Nedostatky v jednom místě se proto dorovnávají posílením jiných aspektů – důraz se například klade na výcvik a vzdělávání záchranářů, kteří jsou nyní schopni zvládnout většinu úkonů sami, případně vytvořit časovou rezervu pro příjezd lékaře.
„Jsou to vysoce vzdělaní lidé, ale nejsou to lékaři. Jestli před 15 lety v každém vozidle seděl lékař, tak dnes je v jednom z pěti. Pokles je asi na 20 procent toho, co bylo před lety. Počet výjezdů přitom meziročně narůstá, ačkoliv personální základna v případě lékařů klesá,” přidává se řidič záchranky Moravskoslezského kraje a místopředseda krajské rady odborového svazu Vít Přibylík.
Souhlasí s tím, že pacient, ke kterému záchranka jede, výpadky v systému zatím nemusí pocítit, tlak na stávající personál ale roste. „Ve světě existují paramedické modely, kdy zdravotní pracovník přebírá některé kompetence lékaře. Jsou ale omezení ohledně medikace – to je parketa lékaře. Tam nelze experimentovat a musí se postupovat neomylně. Lékař to teď všechno sice může stíhat, ale je to náročné. Psychicky i emočně, klade to vysoké nároky na všechny zúčastněné,” popsal Přibylík. Systém se podle něj zatím nezhroutil i díky profesní hrdosti, entuziasmu a nasazení lidí pracujících v záchranné službě.
„Tlak ale nepůjde vydržet moc dlouho, ten stav se láme a systémové změny nepůjdou napravit během roku nebo dvou,” dodal zdravotník.
Podle Marka Slabého nejsou vyhlídky do budoucna příliš optimistické. „Ministerstvo se nám snaží v rámci svých možností vyjít vstříc. Neklade překážky a snaží se vyhovět, jenže to moc nemá řešení. Lékaři nejsou k mání nejen ve zdravotních záchranných službách, ale i v nemocnicích. Vidíme to u těch malých, kde už nedostatek neumí maskovat ani porušováním zákoníku práce,” míní Marek Slabý. V některých regionech podle něj výhledově dojde k další redukci, ohledně záchrany systému se toho už ale příliš nevymyslí.
Resort zdravotnictví se chce na pozvednutí urgentní péče příští rok více zaměřit, v rozhovoru pro Seznam to řekl ministr Adam Vojtěch (za ANO). Celkově si přísun nových lékařů slibuje i od podpory lékařských fakult, které budou přijímat více studentů. Nalákat lékaře do příhraničních oblastí se snaží i samotné kraje přes pobídkové systémy.
Mírné zlepšení už hlásí například Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje. Ta zvýšila za poslední tři roky počet lékařů asi o 10. Zatímco v roce 2016 jich bylo bezmála 80, nyní je jich skoro 90. Podle odborníků je ale právě získávání lékařů v této specializaci extrémně náročné.
„Je to nedoceněná práce za obrovské riziko. Lékař tam jede za sebe, nemá k dispozici možnost konzilia, rozhodnutí je zcela na něm, nemá tam žádné podpůrné prostředky. Medicína je odkázána na jeho úsudek rozpoznat problém z minima informací. Je to náročné a přináší to obrovskou odpovědnost, která není zcela ohodnocena,” myslí si Vít Přibylík.
Zdroj: seznamzpravy.cz
Sigmund
Copyright ©