Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

2. Aktuality
3. Druhé kolo jednání o možnosti vzniku Komory NLZP v ČR

Druhé kolo jednání o možnosti vzniku Komory NLZP v ČR

Ve čtvrtek 29. září 2011 se prezident komory záchranářů Bc. Drahomír Sigmund a viceprezident komory záchranářů Bc. Radek Benda účastnili v Praze v Lékařském domě jednání zástupců nelékařských zdravotnických profesních organizací, kteří se sešli z iniciace prezidentky České asociace sester (ČAS) paní Mgr. Dany Juráskové, Ph.D., MBA a zabývali se zákonem o komorách a možnosti vzniku komory NLZP v České republice.

Po zahájení jednání prezidentkou ČAS paní magistrou Juráskovou byl grémiu představen pan JUDr. Petr Šustek, Ph.D., který měl připravenou prezentaci o komorách obecně, systému komor a registrací nelékařů v rámci Evropy. Vysvětlil, že některé státy celostátní nelékařské komory mají (Slovensko) a jiné nemají (Německo, Francie, Řecko). Dále poukázal na fakt, že některé státy mají členství povinné a některé pouze na bázi dobrovolnosti.

Například Slovensko, kterým jsme se zabývali nejobsáhleji zavedlo v roce 2002 zákonem 311/2002 Z.z. Slovenskou komoru sester a porodních asistentek s povinným členstvím. Jiné zákony stanovily dalších pět komor NLZP s povinným členstvím. Největší komorou byla samozřejmě Slovenská komora sester a porodních asistentek.

Celkem velmi brzy však došlo na Slovensku ke změně, kdy už v roce 2004 vyšel zákon 578/2004 Z.z., který dal všechny zdravotnické komory (lékařské i nelékařské) do této jedné normy a členství založil na bázi dobrovolnosti. Komory řeší pátá část zákona od § 43.
V § 46 upravuje Slovenskou komoru sester a porodních asistentek a § 47 sloučil těch pět předchozích komor a umožnil vznik Slovenské komory jiných zdravotnických pracovníků, asistentů, laborantů a techniků, kde sloučil do jedné komory 27 mnohdy hodně odlišných zdravotnických povolání, včetně zdravotnického záchranáře, kterého nalezneme pod písmenem p) odst. 3 § 47.

Co bylo účelem pracovního setkání představitelů profesních organizací

Už v aktualitě na začátku května jsem vás informoval, že v rámci přípravy velké novely zákona 96/2004 Sb. se otevřela otázka, zda i v České republice nezřídit jednu komoru NLZP s povinným členství, kterou velmi silně preferuje právě paní prezidentka ČAS a bývalá ministryně zdravotnictví ve Fišerově úřednické vládě, paní Mgr. Dana Jurásková Ph.D., MBA.

Vedení předsednictva komory záchranářů se proti takto postavené snaze opakovaně, naposledy na zasedání vedení dne 15.9.2011 vyslovilo jednohlasně negativně.

Naše společné odmítavé stanovisko není vedeno a priori proti myšlence přechodu na zákonem daný komorový sytém profesních organizací nelékařských povolání. Ten by byl koneckonců jistě přínosný a posunul by postavení našich organizací na daleko vyšší úroveň. Je vedeno výhradně proti myšlence komory pouze jediné!

I při vzniku naší organizace jsme si byli vědomi skutečnosti, že systém našeho práva je u oficiálních samosprávných profesních organizací založen na komorovém systému. Možnost zákonem daného komorového uspořádání i pro regulované nelékařské zdravotnické profese jsme si v budoucnu uměli představit jako reálný a i proto jsme hned v počátku do názvu naší organizace dali slovo “KOMORA“, místo unie, svaz, sdružení apod. Neboť název je zároveň jakousi značkou, kterou není dobré měnit. Proto jsme se brali v minulých měsících například i o úpravu návrhu zákona o záchranné službě, který by nám také v původním znění neumožňoval v názvu organizace používat sousloví “zdravotnických záchranných služeb“.

Zpět ale k tématu. Předsednictvo se nebrání myšlence, aby Komora záchranářů ZZS České republiky byla transformována z profesního sdružení na komoru stanovenou zákonem se všemi právy a povinnostmi z takového postavení plynoucími.

Je ale zásadně proti vzniku jednoho molocha pod společnou hlavičkou Komory NLZP, která by na rozdíl od jiných státem ustanovených komor sdružovala naprosto rozdílné profese s diametrálně odlišnými zájmy a problémy a která by také smíchala v jedné profesní organizaci zaměstnance a profese s tak širokým vzdělanostní spektrem. Od základního vzdělání (povinná školní docházka) plus například kurz sanitáře absolvovaný u ČČK (tím se stal NLZP) až po vysokoškolsky vzdělané nelékařské zdravotnické pracovníky v magisterských oborech a mnohdy i s doktorskými tituly (Ph.D.)

Umíme si představit na jednání mnohokrát apelovanou stavovskou hrdost jednotlivců z řad NLZP na příslušnost k profesi zastřešenou profesní komorou. Tuto profesní hrdost ale přeci nemůže v žádném z nás vyvolat či vypěstovat fakt, že je se svojí profesí násilně a povinně součástí komory, která sdružuje dvacet až třicet tak rozdílných profesí.

Všimněme si, že i lékaři mají komory rozděleny na lékařskou a stomatologickou. A to jsou všichni vysokoškoláci v doktorském programu studia. Vidíme skutečně diametrální rozdíl mezi tím, jestli komora sdružuje profesi jednu (lékař, stomatolog, lékárník, advokát, účetní, exekutor apod.) nebo pokud by měla sdružovat konglomerát desítek odlišných profesí s různými stupni vzdělání, které opravdu jen v uvozovkách spojuje sousloví “nelékařské profese“. V analogii toho by mohla taky v republice vzniknou jen jedna komora všech profesí na které si jen vzpomeneme, např. “Komora pracovníků (zaměstnanců) České republiky“, protože jsme přeci také všichni Češi. To je blbost co? Konec konců jste nedávno i vy sami v anketě na našem webu hlasovali v 95% proti zřízení jedné komory NLZP.

Pokud by se šlo v ČR obdobně jako na Slovensku ve stopách výše uvedeného zákona 578/2004 Z.z. a jeho ustanovení o komorách, neviděl bych žádný problém ustanovit tolik samostatných komor, kolik si samy profese budou žádat. Pokud budou profese NLZP, které svobodně vyjádří vůli být sloučeny do jedné profesní organizace s ostatními , nechť se tak stane, to není nic proti ničemu.

Profesním organizacím, které ale budou chtít být samostatnou komorou jen pro profesi svoji, nechť v takové aktivitě ovšem bráněno není!

Je zajímavé, že na Slovensku braly všeobecné sestry a porodní asistentky své profese za tak prestižní, že považovaly za velmi podstatné a nesmírně důležité aby jejich profesní komora byla oddělena od ostatních profesí NLZP, což si vymohly jak v první, tak i ve druhé zákonné úpravě o komorách. Naopak zde v České republice je sama prezidentka ČASu hnacím motorem a hlavní propagátorkou myšlenky jedné profesní komory všech NLZP i přes všechny rozdílnosti a odlišnosti profesí, jak je popsáno výše.

Závěrem

Je naprosto legitimní a správné, že magistra Jurásková přišla s myšlenkou, aby i profesní organizace NLZP v České republice měly oporu v zákoně v podobě komor. Musíme si uvědomit a věřím, že se teď nikoho nedotknu, že díky vzdělání, současným i minulým funkcím, kontaktům a zkušenostem je prezidentka ČASu mezi námi ostatními šéfy profesních organizací bystrozraká mezi jednookými a slepými. Proto lze tuto její aktivitu chápat a já osobně ji tak chápu, jako podanou pomocnou ruku.

Její argumenty proč změnit statut profesních organizací NLZP z občanských sdružení na statut komor ukotvených v zákoně jsou logické, správné a osobně k nim neznám protiargument.

Je ovšem ale naprosto nesprávné a neodůvodnitelné položit otázku pouze do polohy jedné velké komory pro všechny, nebo nic. I Slovensko a jeho zákon upravující komory NLZP, který nám byl na jednání předkládán jako nejbližší vzor a byl hlavním bodem jednání profesních organizací umožňuje vznik více komor.

Osobně bych se přimlouval myšlenkou transformace profesních organizací z občanských sdružení do komor dále zabývat a společně ji prosazovat, ale zároveň navrhuji preferovat takové znění zákona, které by umožnilo profesním organizacím se svobodně rozhodnout, zda si v mezích zákona budou spravovat komoru svoji vlastní nebo zda se chtějí sdružit do komory společné, obdobně jako je tomu v § 47 zákona 578/2004 Z.z., upravujícího komory na Slovensku. Myslím že i toto je v demokratické společnosti naprosto oprávněný a legitimní požadavek.

Sigmund