Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Matka dívky, která se ubodala, žaluje záchranáře. Soud se jich zastal

14.05.2018

Matka dívky, která se ubodala, žaluje záchranáře. Soud se jich zastal

 

 

K soudu se dostala jedna z nejpodivnějších tuzemských sebevražd. Třiadvacetiletá Aneta Rodová zemřela v září 2014 poté, co se podle policie sama ubodala nožem. Dívčina matka je přesvědčená, že zdravotníci při záchraně její dcery postupovali špatně, a proto je zažalovala. Soud však tento týden rozhodl, že nepochybili.

 

 

Ráno 20. září 2014 vzala Aneta Rodová v bytě přátel do ruky nůž a začala se bodat. Do hrudníku si podle pitevního protokolu zasadila celkem devět ran, z toho dva údery přímo do srdce a další do plic. V bytě s ní byl podnikatel libanonského původu Ahmad Hassan Ibrahim a jeho přítelkyně Kateřina.

Oba policii řekli, že se Anetě pokusili v sebevraždě zabránit a nakonec jí nůž z ruky vytrhli. Vyšetřování Anetiny smrti policie následně uzavřela s tím, že se dívka připravila o život sama. Právě Kateřina tehdy volala na policii a komunikovala také s přijíždějící zdravotnickou záchrannou službou.

„Naše kamarádka najednou vzala nůž a chtěla si ho bodnout do srdce,“ oznámila dispečerce. „A bodla se?“ ptala se žena ze záchranky. „Nebodla, ale leží na zemi, kouká mimo a dělá divnej zvuk, chrčí,“ odpověděla jí Kateřina. Pak vyděšeným hlasem upřesnila, že se Aneta bodla jenom trošku a Hassana pořezala, když jí nůž bral. „Je úplně mimo,“ vzlykala hystericky do telefonu. Dispečerka ji uklidňovala a radila jí, co dělat, než dorazí zdravotníci.

Oznámení o vážně zraněné pacientce v pražských Letňanech píplo záchranářům na pageru v 7:27, o minutu později vyjela sanitka, která na místo dorazila v 7:36. Za další půl minuty byli zdravotníci ve druhém patře v bytě u Anety a začali se záchranou jejího života. „Ležela na zádech, zjistili jsme, že má ještě lapavé dýchání, bylo tam strašně málo krve,“ vypověděl ve středu před soudem řidič záchranky Stanislav Ševčík.

Vzpomíná si na vlhkou podlahu, měl dojem, jako by ji někdo před jejich příjezdem vytřel. „Byla tam její kamarádka, která zmateně křičela, že je (Rodová) poraněná, že ji snad někdo popíchal nebo pobodal, a nedala se uklidnit. V jednu chvíli jsem se ji snažil vykázat, aby šla vedle. Byl tam ještě nějaký pán, cizinec, a ten byl docela v klidu,“ vypověděl Ševčík, který byl na místě mezi prvními.

„Zaznělo tam, že noc předtím někde byla, i něco o drogách,“ vzpomínal zdravotník a dodal, že i kdyby byla Aneta pod vlivem alkoholu či drog, postupovali by při její záchraně stejně. Hloubku ran na jejím těle zdravotníci nezkoumali. Snažili se zajistit základní životní funkce, aby dívka dýchala a fungoval jí krevní oběh. Anetu na místě oživovali přes hodinu. Na tělo jí nasadili resuscitační přístroj Lucas, který provádí mechanicky nepřímou masáž srdce.

Zdravotníci Anetu zachraňovali tři hodiny

Kolem deváté hodiny snesli záchranáři vážně zraněnou dívku do sanitky. Do péče lékařů traumacentra ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady ji předali v 9:45. Tam zdravotníci zkoušeli Anetu dál oživovat. V 10:37 byla její resuscitace ukončena, lékař konstatoval smrt.

Anetina matka Anna Rodová zažalovala Zdravotnickou záchrannou službu hlavního města Prahy, neboť je přesvědčená, že zdravotníci udělali při neúspěšné záchraně její dcery několik chyb. V jednací síni však vypovídal i znalec z oboru urgentní medicíny Jiří Pokorný, který označil snahu zdravotníků udržet ženu při životě za mimořádnou a nadstandardní.

Anně Rodové vadí například to, že ač měla její dcera rozbodaný hrudník, zdravotníci na něj nasadili přístroj, který Anetě tuto část těla razantně stlačoval. Zranění se tak mohla zhoršit. Také v návodu k použití kompresního přístroje Lucas je uvedeno, že se nemá používat u pacientů s traumatickým poraněním způsobeným například násilím. Podle matky měli zdravotníci řešit hlavně bodné rány, odsát krev, která jí tekla do těla, a krvácení zastavit.

Znalec s ní nesouhlasil. Dívka podle jeho odhadu mohla ztratit zhruba půl litru krve, což není život ohrožující množství. „Je přímo zakázáno ty rány zkoumat v terénu právě proto, že by se mohly rozkrvácet. Pro záchranku to byly povrchové rány. Kdyby přežila, tak by ve fakultní nemocnici došlo k revizi hrudníku a rány by byly ošetřeny. Otevření hrudníku je výkon, který je vyhrazen na operační sály vybraných oddělení,“ uvedl před soudem Pokorný.

„Kdyby lékař na místě znal přesnou diagnozu (že má dívka probodnuté srdce), mohl postupovat jiným způsobem?“ zeptala se ho soudkyně Andrea Borovičková. „Ne, podle mého názoru by jinak nepostupoval ani profesor Pirk,“ odpověděl znalec.

„Když nebudu provádět resuscitaci, tak zhruba do pěti minut dojde k odumření mozkových buněk,“ odmítl Pokorný názor, že bylo chybou nasadit ženě před cestou do nemocnice přístroj, který měl udržet v pohybu její krevní oběh. „Někdy je postup mimo doporučení na místě, lékař si ho ale musí zdůvodnit, já se s tím v tomto případě odborně ztotožňuji,“ zdůraznil ve výpovědi.

45 minut do nemocnice

Anna Rodová také poukázala na to, že sanitka s její dcerou jela do nemocnice třičtvrtě hodiny. Dvanáctikilometrová cesta autem přitom běžně trvá poloviční dobu. „Tam je otázka, jestli jsme nečekali na avízo z dispečinku, kam máme jet. Stává se poměrně často, že než to dispečink obtelefonuje, trvá to třeba deset minut, čekáme i déle,“ řekl v jednací síni řidič záchranky Ševčík.

Podle znalce Pokorného je nutné jet s pacientem, který má na hrudníku nasazený kompresní přístroj Lucas, pomalu. „Ten transport probíhá úplně jinak, než si většina lidí představuje. Já jsem několikrát na řidiče řval, ať jedou pomalu a plynule. Možná že lékař cestou zastavoval a kontroloval stav pacientky. Připomínka, že měli použít vrtulník, není na místě. Když mám pochybnosti a chci si něco zkontrolovat, tak řeknu řidiči, ať zastaví, a on to do deseti sekund udělá. Vrtulník, který je ve vzduchu, tak rychle na zem nesedne,“ oponoval žalobkyni znalec.

„Kdyby byl transport o dvacet minut rychlejší, mohlo se podařit obnovit životní funkce?“ zajímalo soudkyni. „Aneta Rodová zemřela de iure (podle práva) v 10:37 ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. De facto (ve skutečnosti) zemřela kolem třičtvrtě na osm, kdy došlo ke zhroucení (krevního) oběhu. Byla prováděna řádná resuscitace, byla řádně léčena, ale už se léčila mrtvola Anety Rodové,“ řekl k tomu před soudem poměrně tvrdými slovy znalec Pokorný.

„Těžce zraněná Aneta Rodová mohla mít určitou šanci na přežití tehdy, když by k jejímu zranění došlo na připraveném operačním sále, případně v těsné blízkosti operačního sálu kardiologického oddělení či traumacentra, kde by byli připravení odborníci. Nemohla by ale přežít ani v tom případě, kdyby k ní s vozem záchranné služby přijel do Letňan profesor Pirk, profesor Pafko, anesteziolog a jejich týmy,“ uvedl také Pokorný v posudku.

Právní zástupce Anny Rodové se pokoušel zpochybnit znalcovu objektivitu tím, že v devadesátých letech pracoval na pražské záchrance a později se chtěl stát jejím ředitelem. Osobně se také zná s lékařem a náměstkem Jaroslavem Valáškem, který v Letňanech Anetu Rodovou zachraňoval. Soudkyně námitku, že kvůli tomu může být znalec podjatý, odmítla.

V jednací síni soudkyně přehrála telefonáty kamarádky Rodové Kateřiny s policií a záchrankou. Soud měl k dispozici i obsáhlý trestní spis, který k případu shromáždili kriminalisté. Vyplývá z něj například to, že na tričku Rodové byly nalezeny čtyři defekty, přičemž v hrudníku měla devět bodných ran. Kromě zakrvácení pohrudničních dutin utrpěla i otok mozku, do plic vdechla zvratky. Měla také příčně pořezanou přední stranu zápěstí levé ruky.

„Aneta Rodová si mohla zranění podstatná ve vztahu k příčině smrti způsobit sama, včetně dvou nejzávažnějších ran,“ uvedl v posudku patolog s tím, že lokalizace odpovídá tomu, kde se obvykle nacházejí zranění při sebepoškozování. O žádném z nalezených poranění se podle soudního lékaře nedá říct, že vzniklo při obraně před útokem. Také tento znalec do posudku napsal, že Rodová neměla šanci přežít.

Zkuste se s tím vyrovnat, řekl soud

Z toxikologické expertizy vyplývá, že v krvi ženy nebyl nalezen alkohol a nebyla zjištěna přítomnost farmak. Před smrtí požila kokain, podle znalce ale nelze určit, v kolik hodin to bylo a jaké množství drogy si vzala.

Soudkyně citovala z výpovědí Kateřiny a Ahmada Hassana Ibrahima, kteří byli v době incidentu s Rodovou v bytě. Dívka se večer před svou smrtí vrátila z Dominikánské republiky, po půlnoci se všichni tři setkali v baru Coco v centru Prahy. Podle Kateřiny tam Rodová pila mojita nebo vodky. Pak se přesunuli do Letňan do Ibrahimova bytu, kde si nad ránem podle obou svědků vzala život.

„Viděl jsem Anetu, jak stojí u kuchyňské linky, několikrát se udeřila, byl to divný hluk a divně vydechla. Pak jsem si všiml, že má nůž a bodá do sebe. Začal jsem křičet ne!, skočil jsem k ní a začal jsem se s ní prát. Řízla mě do ruky. Otočila se ke mně zadkem a snažila se mě odstrčit, přitom do sebe pořád bodala. Nevěděl jsem, co mám dělat, abych jí nůž vytrhl. I když mě bodla, tak jsem se snažil, ale měla velkou sílu. Pak jsem si všiml Kateřiny, která křičela,“ uvedl na policii Ibrahim.

„Ahmad Anetu v podstatě objímal a snažil se jí dát ruce za záda. U Anety jsem v ruce viděla nůž, kterým se snažila bodnout do hrudníku. To se stalo, když se Ahmadovi vysmekla. Byla strašně rychlá. V jednu chvíli nůž zvedla a držela ho v obou rukou. Ahmad jí v tom celou dobu bránil, v podstatě se přetahovali. Pak na mě Ahmad křičel, ať zavolám záchranku. Měla jsem vybitý telefon, tak jsem volala z Ahmadova telefonu. Potom se Aneta sesunula na zem, kde začala chroptět. Vůbec nemluvila, měla zlý výraz v očích. Viděla jsem na ní tři rány rozšklebené až do masa,“ vypověděla Kateřina.

Soudkyně zmínila také výpovědi policistů a lékaře, který byl na místě. Ten označil případ za mimořádný a je přesvědčen, že pro dívku se svými kolegy udělal maximum. Soud připomněl, že závěr policie, podle kterého si Rodová smrtelná zranění způsobila sama, přezkoumalo několik nadřízených instancí. Mezi nimi i Ústavní soud. Vyšetřování označil za „velmi důkladné“.

Před vyhlášením rozsudku shrnul právní zástupce Anny Rodové všechny chyby, kterých se měla záchranná služba dopustit. Advokátka protistrany ale trvala na tom, že zdravotníci postupovali, jak nejlépe mohli.

Soudkyně Andrea Borovičková následně žalobu i s požadovaným odškodněním ve výši jednoho milionu korun zamítla.

„V řízení bylo postaveno najisto, že ze strany rychlé záchranné služby nedošlo k žádnému pochybení. Ta věc byla opakovaně přezkoumávána v trestním řízení. Znalecké posudky nám jasně řekly, že ať by ten záchranář provedl cokoliv, ta zranění se nedala přežít. Než neustále otevírat tu stejnou věc v různých soudních spisech, je spíše na místě se s tou lidsky velmi obtížnou situací pokusit vyrovnat,“ řekla směrem k Anně Rodové soudkyně.

Vysvětlila i to, proč zamítla její návrh na předvolání Ahmada Hassana Ibrahima, jeho přítelkyně Kateřiny, lékaře záchranky nebo zasahujících policistů.

„Paní Rodová, já mohu lidsky chápat, že se snažíte nějakým způsobem se smrtí svojí dcery vyrovnat. Chápu, že to je jedno z nejhorších traumat, které vás může v životě postihnout. Nicméně není úkolem soudu vám v odstranění tohoto traumatu pomáhat tím, že budeme například vyslýchat ty policisty, abychom zjistili, co se přesně v té chvíli stalo, kdo přesně co dělal, když to nemůže mít vliv na výsledek předmětu řízení,“ dodala soudkyně.

Verdikt nechtěla komentovat ani jedna ze stran. „Vůbec nevím, co budeme dělat, jsem hrozně unavená,“ řekla iDNES.cz při odchodu z jednací síně Anna Rodová. Proti rozsudku se může odvolat. Když policie před časem odložila vyšetřování smrti její dcery s tím, že ji nikdo jiný nezavinil, využila všechny opravné prostředky, aby takový závěr zvrátila. Bylo to však marné.

Zdroj + telefonáty ZZS a další nahrávky: zpravy.idnes.cz

 

Sigmund

 

 

 

Komentáře k článku

Buďte první kdo přidá příspěvek k této aktualitě.

Copyright © Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.