Podle zvuku vrtulníku poznám, odkud k nám vezou pacienty
Publikováno dne: 26.9.2008, Zdroj: DNES
Na střeše budovy přistává vrtulník s těžce zraněným pacientem, od záchranářů jej okamžitě přebírají zdravotníci z urgentního příjmu. "Je to souboj s časem. Stále se používá termín zlatá hodina, což znamená, že jednu hodinu od příjezdu má být u pacienta stanovená definitivní diagnóza a stabilizovány životní funkce. Nám se to daří, průměrně se pohybujeme okolo 32 minut. Mnohdy začínáme léčbu už na střešním heliportu," říká Petr Hubáček, primář urgentního příjmu olomoucké fakultní nemocnice, kterým ročně projde na čtyřicet tisíc pacientů. Urgentní příjem funguje ve fakultní nemocnici čtyři roky. Jaké pacienty nejčastěji zachraňujete?
Ošetřujeme všechny pacienty v ohrožení života, tedy těžce zraněné, po resuscitaci, popálené, s otravami nebo i ty, co mají problémy se srdcem či plícemi. Složení pacientů je přibližně stále stejné, ale významně se změnil jejich počet. Teď k nám denně přiváží až deset závažných stavů. Když jsme začínali, byli to jen tři pacienti. Hodně přibývá lidí po dopravních nehodách, hlavně motorkářů. Jejich poranění přitom bývají velmi těžká, často bohužel končí smrtí nebo zanechávají trvalé následky.
Musíte rychle a správně určit diagnózu, setkal jste se i s pacienty, u nichž se nemoc projevovala úplně jinak, než je běžné?
Jsou případy, o kterých se v učebnicích nepíše. Ošetřovali jsme například mladou ženu, která byla přeložena ve velmi vážném stavu z okresní nemocnice s typickými příznaky akutního zánětu slinivky břišní. Při speciálním vyšetření se ovšem ukázalo, že jde o těžký zánět srdečního svalu. Její stav byl kritický, ale podařilo se ji zachránit. Hodně se také setkáváme s nežádoucími účinky léků, které ani výrobce na příbalových letácích neuvádí.
U vás končí i lidé, kteří se předávkovali drogami?
Ano, a je jich hodně. Jen uplynulý víkend jsme měli tři případy. Dva pacienty závislé na heroinu a pervitinu přivezli z vazební věznice, když se u nich projevily abstinenční příznaky. Snižuje se věková hranice, končí u nás i patnáctiletí, a rozšiřuje se spektrum požívaných drog. Objevují se lysohlávky a kombinace návykových léků, což je velmi nebezpečné.
Musíte být i připravení také na hromadné havárie nebo teroristický útok. Jak by to v praxi vypadalo?
Máme vypracovaný traumatologický plán, který určuje, jak v takových situacích postupovat. Zároveň slouží jako model pro plány nemocnic u nás. V případě hromadného neštěstí operátorka urgentního příjmu jedním tlačítkem svolá potřebné týmy pracovníků ze všech oddělení včetně zaměstnanců, kteří nejsou právě ve službě. Všechny pacienty přivezou k nám, kde je rozdělíme do tří skupin podle závažnosti zranění. Následně se dostanou na jednotlivé kliniky či přímo na operační sály. Vyzkoušeli jsme to nedávno při železničním neštěstí ve Studénce, kdy nám původně nahlásili, že přivezou dvacet těžce zraněných, a my aktivovali náš traumatologický plán.
A co různé epidemie, to by se také řešilo přes urgentní příjem?
Opět by to byla naše záležitost. Připravujeme pandemický plán, který se bude týkat zejména ptačí chřipky. Počítá se, že se u nás do deseti let pandemie objeví.
U vás pacienti zůstávají maximálně několik hodin, potom se už léčí na oddělení. Stalo se, že někdo přišel poděkovat, když jste mu zachránili život?
Za čtyři roky mi přišel poděkovat zatím jeden pacient. Mrzí mě to, ale s tím nic nenaděláme. Je to úděl intenzivních oborů. Tyto pacienty k nám přiváží v bezvědomí, nic si po úraze většinou nepamatují. Beru to tak, že na tomto oddělení se vděku nedočkáme. Bohužel podobně jsou na tom naše sestřičky a sanitáři. Ti odvádějí často až nadlidské výkony, přesto se stává, že jsou především od stresovaných rodinných příslušníků a návštěvníků verbálně a někdy i fyzicky napadáni.
Kromě lidí v kritickém stavu na urgentním příjmu ošetřujete i pacienty na ambulancích...
Ano, akutní péči zajišťujeme pro obory chirurgie, neurologie, urologie a interní lékařství. Do těchto ambulancí patří lidé, u nichž se zdravotní stav náhle zhoršil. Chodí sem ale i lidé s chřipkami nebo dlouhodobými problémy, které mají řešit u svého praktického lékaře. Situace se ještě zhoršila, když kraj omezil pohotovost ve městě, a ta už v noci nefunguje. Před čtyřmi lety jsme začínali na 900 pacientech měsíčně, dnes už v ambulancích ošetříme 3500 lidí.
Čím si takové zvýšení vysvětlujete?
Hlavně v letních měsících tady máme mnohem víc turistů než dříve, problémy jsou i s bezdomovci, kterých přibývá. Také praktičtí lékaři v regionu nefungují, jak by měli. V době dovolených nemají záskok, a tak napíšou na dveře cedulku, že je ošetří ve fakultní nemocnici. A tak sem chodí třeba pacienti pouze pro recept. Třicet procent tvoří ti, co sem opravdu nepatří.
Po zavedení devadesátikorunového poplatku ubylo lidí na pohotovostech. Zaznamenali jste taky změnu?
Naopak. U nás lidí přibylo, i když taky musí platit. Důvod je prostý. Zatímco praktický lékař je nejdřív pošle na rentgen, další den na odběry a potom objedná CT vyšetření, což trvá i několik týdnů, my jim všechna vyšetření uděláme během pár hodin a mimo běžné ordinační hodiny lékařů v terénu. Přesto jsou někteří pacienti nervózní a agresivní, že čekají dlouho. Bohužel některá vyšetření se urychlit nedají. A musí si uvědomit, že urgentní příjem nespočívá v okamžitém ošetření člověka se zakouslým klíštětem nebo měsíc trvajícími bolestmi zad. Nejdřív musíme ošetřit pacienta s vážnými zdravotními problémy.
Existuje řešení, jak omezit nápor pacientů, kteří sem nepatří?
Usilujeme o to, aby přímo v nemocnici fungovala ambulance, něco jako lékařská služba první pomoci, ale nonstop. Ty by byl určitý filtr pro naše specializované ambulance. Zatím stále platí, že na urgentní příjem má pacienta poslat praktický lékař nebo specialista.
Původně jste pracoval jako chirurg a na traumatologii. Zatímco v ostatních oborech se lékaři čím dál víc specializují, vy jste si vybral urgentní medicínu, kde vlastně musíte umět od všeho něco...
Vždy mě lákaly akutní stavy, proto pracuji i na záchrance. Urgentní medicína je sice náročný obor s širokým záběrem, ale pro lékaře zároveň velké plus. Naučíte se dívat na pacienta komplexně, nejen z pozice internisty, urologa, neurologa nebo chirurga.
Lékařů s atestací z urgentní medicíny ale není mnoho. Čím to je, není to atraktivní obor?
Je pravda, že se potýkáme s nedostatkem personálu, jsme závislí na externistech. Důvodů je víc. Mladí absolventi by zájem měli, ale samostatně mohou pracovat až po pěti letech, což je pro ně velmi dlouhá doba. A zkušení lékaři k nám nechtějí. Říkají totiž, že na urgentním příjmu je moc práce, zodpovědnosti a málo peněz. Míra rizika i případných žalob je tady také mnohem vyšší než na jiných odděleních. U sestřiček je naopak zájem o práci na urgentním příjmu navzdory obrovské psychické a fyzické zátěži vysoký.
Reagujete na houkání sanitky nebo vrtulník, i když máte volno a nejste v nemocnici?
Určitě, pokaždé mi v podvědomí vyvstane otázka, jakého pacienta asi vezou? Dokonce to došlo tak daleko, že slyším vrtulník a podle zvuku poznám, jestli je to olomoucká nebo ostravská záchranka. Ani po těch letech pro mě není práce rutina. Jsem sice díky zkušenostem při rozhodování klidnější, ale adrenalin je tam pořád.
Prostředí emergency je díky akčním scénám hodně oblíbeným námětem pro filmaře. Sledujete třeba americké seriály, a jak blízko jsou realitě?
Některé seriály, třeba Chicago Hope, jsou opravdu přehnané... Ale viděl jsem několik dílů Pohotovosti a tam se prostředí a spektrum pacientů velmi podobá našemu urgentním příjmu.
