Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Pavel Svatoň. Když nejde o život, aneb běžná práce

01.11.2018

Pavel Svatoň. Když nejde o život, aneb běžná práce

 

Sliboval jsem Vám, že si zde budete moci udělat představu o práci zdravotnického záchranáře. Doteď jsem zde zveřejňoval příběhy a případy, které měly energii, spád, byly zajímavé, mohli jste z nich cítit adrenalin a napětí. Takové výjezdy však tvoří zhruba jednu čtvrtinu výjezdů posádek rychlé zdravotnické pomoci. A co že je těch zbylých asi 75 %? Většinou absurdní, nebo neakutní situace.

 

Na Slovensku je to obdobné, čti: Toto ti otvorí oči: Lekári zverejnili, kedy máš a kedy NESMIEŠ volať záchranku!

 

Kousnutí veverkou, únava po náročné dovolené, opilost, zvýšená teplota, průjem, zvracení, bolest očí, spolknutí kamínku nebo třeba ukopnutý palec. Náhodně generovaná slova? Bohužel ne. Velmi krátký výčet důvodů pro zavolání zdravotnické záchranné služby. Přijde Vám to absurdní? Mně ano, ale jsou zde lidé, kteří neváhají vytočit číslo 155 kvůli vypadlému zubu.

Celkově jezdíme ke třem druhům lidí - jedni chtějí, abychom jim "něco píchli a jeli hned pryč". Druzí na nás čekají u dveří se sbalenou taškou a s vyčítavým pohledem "kde jste tak dlouho, asi umřu," s přesnou diagnózou a adresou, kam chtějí dovézt a jsou udiveni, když je začneme vyšetřovat. A pak je tu třetí skupina, řekl bych standardní, která spolupracuje a je vděčná za naši pomoc. Vraťme se ale k nezávažným výjezdům.

Na takových výjezdech trávíme většinou delší čas než na pořádných indikovaných "falech". Je to tím, že vyslechneme celý životní příběh od prvních krůčků až po aktuální bolesti břicha, které tedy trvají již týden, ale teď přišla chvíle vytočit to magické číslo. U starých nemocných lidí se to dá pochopit. Většinou se o ně nemá kdo postarat, k doktorovi už nedojdou a sám za nimi nepřijde. Co mě ale vždy dokáže namíchnout, tak jsou takové výjezdy k mladým ročníkům. Jako třeba před měsícem.

Přišla nám výzva 'muž 1992, bolest hlavy+'. Jeli jsme do ulice vzdálené 500 metrů od fakultní nemocnice. Mladý pán na nás čekal před domem. Bolela ho hlava v oblasti pravého spánku. Bolest charakterizoval jako pulzující s mírným vertigem (motáním hlavy). Zeptal jsem se, kdy bolest začala. Před čtyřmi lety. Na otázku, proč si po čtyřech letech bolesti v pondělí v osm ráno volá záchranku mi odpověděl, že dnes chtěl jít k praktikovi, ale ten má až od jedné hodiny a brufen mu na bolest už nezabírá.

Středa, půl 6. ráno. Výzva 'intoxikace-'. Na náměstí v centru města nalezneme zhruba 30letého muže. Po otázce, zda si on volal záchranku odpovídá takto: "Jo, já volal. Jsem se vožral a teď nevím kde jsem a je mi blbě, tak jsem vás zavolal."

'Úraz+, ruky, krvácí'. Před hotelem na Žižkově stojí muž a žena. Ta visí na svém partnerovi, levou ruku má zabalenou v ručníku. Vypadá, že to s ní sekne. Řízla se nožem. Odkrývám ručník, majitelka ruky se na to nemůže dívat, odklání zrak. Čekám cákající krev, kutálející se prsty. Marně hledám krev. Marně hledám i tu řeznou ránu. Musí mi ji zraněná ukázat.

[na základě autorských práv foto odebráno]

A opět další úraz ruky - prsty x mixér. A opět mi "zranění" musí ukázat "zraněná". Jedná se o zhruba 0,5 cm dlouhou sečnou ranku, ze které vyteče jedna kapka krve, když se prst zmáčkne a rána se rozšklebí.

'Žena 1985, psychóza, alkoholička'. Jsou čtyři hodiny ráno. Spěcháme na udanou adresu noční Prahou, příliš toho nevíme. Spěch byl zbytečný. Mladá žena se léčí ze závislosti na alkohol. Její přítel si začal psát s jinou ženou a naše pacientka se nyní bojí, že opět začne pít. Její požadavek: "Odvezte mě do Bohnic."

Noční výjezd 'bolest břicha+, průjem, křeče'. Mladá žena, 30 let. Od večera má průjem, vždy před vyprázdněním ji bolí břicho, pak přijde úleva. Radím jí, aby užila smectu nebo carbosorb, jedla suché rohlíky a pila hořký černý čaj a nechávám ji doma.

Neděle, půl třetí odpoledne 'ležící osoba, volající k ní nechce jít'. Častá výzva, kdy volající najdou odvahu zavolat záchranku někomu, kdo leží na zemi, ale odmítají zjistit, zda je dotyčný při vědomí, zda dýchá, nebo zda je mrtvý. Na místě nás kontaktuje volající, který se hrdě hlásí, že on volal. Ukazuje na ležící spací pytel zhruba 20 metrů od nás. Jdu tam, skoro to vypadá, že tam nikdo není. Oslovuji pytel, zatřesu s pytlem, pytel se začíná hýbat, snad vyleze člověk. Poučuji obyvatele pytle, že je nešikovné spát na chodníku a odcházím. I k tomu je potřeba zásah záchranné služby.

A jiná výzva 'ležící osoba', tentokrát uprostřed noci. Opět nás kontaktuje volající, bál se za ležící osobou jít. My se nebojíme a jdeme. Pán je opilý, jak zákon káže. Kdyby to volající zjistil, nemuseli bychom tam být a pán by nemusel strávit zbytek noci na záchytce, za kterou nikdy nezaplatí.

'Bezvědomí+', jedeme bez lékaře do samého centra města. Na místě už čeká městský strážník, on ale sanitku nevolal. Už z dálky to na nás křičí a spolu s tím říká: "On je jen ožralej, to já bych nikdy nezavolal, je ožralej." V dechu má 2,35 ‰ a to je teprve půl šesté odpoledne. Zbytek dne a celou noc stráví na záchytce.

Poslední tři příklady se týkaly lidí, kteří nemají domov. Výjezdů pro lidi bez domova je poměrně dost. Velice často leží ve zbídačeném stavu na ulici a dobrosrdeční Pražané nebo turisté jim v dobré víře zavolají záchranku. Kdyby věděli, že se ten člověk vozí denně, nebo že právě utekl z nemocnice, kde mu chtěli pomoct.

Tímto příspěvkem jsem Vám chtěl ukázat, že práce zdravotnického záchranáře není pouze řešení život ohrožujících stavů. Často zaskakujeme za praktické lékaře, provádíme banální transporty z odborných ambulancí do nemocnic a mnohdy také řešíme rodinné problémy.


Pokud voláte zdravotnickou záchrannou službu (155), rozmyslete si pořádně, zda je opravdu potřeba. Zvažte, zda nebude vhodnější zajít za praktickým lékařem, dojet na pohotovost autem nebo třeba městskou hromadnou dopravou.

Zdravotnickou záchrannou službu volejte v situacích bezprostředního ohrožení života a zdraví pacienta. Mezi takové stavy patří například náhlá změna stavu vědomí, akutní zhoršení chronické nemoci, akutně vzniklé problémy s dýcháním včetně tonutí a aspirace, náhle vzniklé bolesti na hrudi, křeče nebo ochrnutí některých částí těla, těžký úraz, dopravní nehoda, popáleniny a poleptání anebo také psychické problémy a jednání ohrožující nemocného nebo jeho okolí.     

 

Text: Pavel Svatoň
Zdroj: jaktovidimja.cz

 

Sigmund

 

 

 

 

 

Komentáře k článku
  • Jan pokorný Reagovat 02.11.2018
    k posledním pár příspěvkům zveřejněným na stránkách komory.... Pokud nemáte co sdělit a o čem psát, pak prosím nepište vůbec. Komora záchranářů je snad (nebo se alespoň tak tváří) profesní organizací, nyní to spíš ale alespoň podle úrovně příspěvků zde, vypadá na nějaký podprůměrný portálek typu pozary.cz / modrahvezdazivota.cz co má k organizaci, jejíž úkolem je zastupovat záchranáře opravdu na míle daleko. To i ten Fraňkův web si alespoň drží odbornou úroveň, byť jde často o individuální názor autora.... Pak se nedivte, že na Vás hážou všichni bobek včetně samotných záchranářů a pomoc hledají raději u odborů....
  • Franta Vrána Reagovat 03.11.2018
    Pan kolega by měl zvážit míru vlastní frustrace a výši finančního ohodnocení. Případně hledat jiné zaměstnání.
    • Jan Žoha Reagovat 06.11.2018
      Myslím si, že kolega Svatoň krásně popsal denní chléb kolegů z pražského zdravotnického UBERU (ačkoliv to není článek hoden umístění na stránkách profesní organizace) a nejen z něho. A budu se opět opakovat, ale před kolegy z Prahy smekám...asi mají dobrého psychiatra. Spíše, než kolegy nazývat frustráty a nutit je hledat si jiné zaměstnání, bychom měli hledat nějaká systémová řešení a zahájit osvětu plebsu a nesvéprávných jedinců...třeba tím, že se zaměříme na mediální žumpu, kterou veřejnost žere nejvíce a komora na té žumpě bude mít rubriku: "UČÍME NÁROD S POST- MALATYCKÝMI ZMĚNAMI NA MOZKOVNÁCH ZÁKLADŮM ZDRAVOVĚDY...začal bych na modrahvezdazivota.cz, pozary.cz, AHA, BLESK, TOP dívka, Květy a Rytmus života. Důležité je, aby rubrika měla minimálně 100 dílů a vždy maximálně jeden odstavec o 150 znacích, bo náš plebs není schopen vstřebat více, nežli kýčovité fráze z růžovky a tudíž je jim potřeba informace servírovat po doušcích. Wohnouti jsou totiž, co se zdravovědy týče, absolutně negramotní. Další doporučení...dnes každých chytrák učí wohnouty, jak masírovat hrudník, jak "odpálit" nebožáka aédečkem v obchodním centru a přitom si plebs není schopen vyřešit, bez asistence HZS, PČR nebo ZZS, záděru, či plačící dítě. Vy, co školíte...zařaďte alespoň jeden pawrpojnotvý slajd o indikacích ZZS. Sic to bude ouplně k lidskému výkalu, neb náš národ si to stejně v synapsích nepospojuje, ale všichni budeme mít dobrý pocit. KOBLIHU?
      • Jan Žoha Reagovat 09.11.2018
        *malatickými
  • Martin Sikora Reagovat 05.11.2018
    Nevidím zde nic závadného na tom, že autor popsal skutečnost takovou, jaká je. Nikoho neurazil, nepoužil vulgární výrazy ....
  • Hubert Reagovat 07.11.2018
    Jak jsem pochopil tak p. Sigmund kompletně převzal článek pana Svatoně ze dne 19 srpna a umístil ho zde na Webu. Vcelku bych se nebál říct, že to ani nebylo psáno pro zdejší web Komory záchranářů.
    Jo a i ten odkaz na zdroj je špatný a určitě není ani autora.

    Určitě mohlo býti zvýrazněno moto či úvahu p Sigmunda co ho vedlo takovýto článek zde uveřejnit, zda má svolení autora.


Copyright © 2018 Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.