Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Šokujúca spoveď záchrankára: Ľudia sú ignoranti, zraneného radšej prekročia

24.05.2018

Šokujúca spoveď záchrankára: Ľudia sú ignoranti, zraneného radšej prekročia

 

Máte pri sebe mobil? Ak sa niekomu niečo stane, môžete mu ním zachrániť život. Alebo si natočiť, ako zomiera. V lepšom prípade, ako sa ho snaží zachrániť niekto iný.

 

Predstavte si, že človek na zastávke vedľa vás zrazu spadne. Aj by ste mu chceli pomôcť, ale neviete ako. Tak radšej neurobíte nič. Zle! No sú aj oveľa horší. Idú po meste so slúchadlami v ušiach či zahľadení do mobilu. Sú takí nevšímaví, že pokojne zraneného prekročia, ak im leží v ceste.

Foto: Robo Hubač

„Telefón je v našej praxi aj v bežnom živote veľká pomoc, no zároveň obrovský zabijak. Zabíja tým, že ľudí rozptyľuje pri šoférovaní či pri chôdzi. Ak treba niekoho zachrániť, títo ľudia namiesto toho, aby pomohli, telefónmi natáčajú, fotia a otravujú. Je bežné, že zavadzajú záchranárom pri práci a strkajú im telefóny skoro až do tváre,“ hovorí zo skúseností záchranár Viktor Vidiščák. Našťastie, sú aj takí, ktorí chcú pomôcť, a hoci nevedia ako, zavolajú na operačné stredisko záchrannej služby 155 alebo 112 a dajú si poradiť. Podľa skromného odhadu Viktora Vidiščáka je ich však veľmi málo. „Jeden z desiatich.“

Kde ste tak dlho?

„Zabezpečovali sme zdravotnícky dozor na letnom festivale v Mlynskej doline a mali sme pacienta s vážnou poruchou vedomia. Priamo na mieste sme museli zabezpečiť dýchacie cesty i cievny prístup. Ľudia okolo ani len nepodržali infúznu fľašu! Bol som tam s dvoma kolegyňami a potreboval som zdvihnúť pacienta, ktorý nebol ľahký. Z tých hádam desaťtisíc ľudí sa okrem esbéeskára nenašiel nikto, kto by nám pomohol. Ale určite z toho majú desaťtisíc obrazovo- zvukových záznamov,“ rozhorčuje sa mladý záchranár. Ani pri záchrane blízkych to nie je oveľa lepšie.

„So záchrankou sme vyrazili na vzdialené miesto. V regióne Senec, kde robím, máme okruh asi dvadsať až tridsať kilometrov a predpisový dojazd do pätnásť minút je naozaj nedodržateľný. Pacient bol šesťdesiatnik. Náhle skolaboval, zastavilo sa mu srdce a krvný obeh. Keď sme prišli, jeho syn nás čakal s mobilom v ruke, že ideme dvadsať minút. Pýtam sa, či niekto otca zatiaľ resuscituje. Že nie. Po takom čase bez kyslíka je mozog dávno mŕtvy. Je hlúpe, že ľudia nechcú pomôcť. Možno nevedia a boja sa, ale dnes sú už operátori na dispečingu inštruovaní, aby ľudí doslova nútili podávať prvú pomoc. Hovoria im, ako na to.“

Dobrý seriál

Čoraz častejšou komplikáciou sú aj ľudia, ktorí si záchranu života pomýlia s nejakou senzáciou či s akčným filmom. „V nákupnom centre sme ošetrovali osobu v bezvedomí, už si nepamätám príčinu. Bola tam partia dievčat, ktoré pišťali, jačali a smiali sa. S pacientom nemali nič spoločné, ale stále sa nás niečo vypytovali, a keď sme ich posielali preč, tak si nás začali natáčať a hovorili, že sme na ne zlí. Robili cirkus a extrémne nám sťažovali prácu,“ opisuje záchranár. Chápe, ak ľudia chcú pri oživovaní držať blízkeho za ruku. S takými sa dokážu dohodnúť, nech sú pri pacientovi, dotýkajú sa ho, ale pustia ho, keď záchranár povie. „Väčšinou to nie je problém. A keď ľuďom povieme, aby niečo priniesli, urobili, podržali, zažali svetlo, stopercentne nám pomáhajú,“ hovorí Viktor Vidiščák.

Aj deti pomáhajú

Podobne nápomocné dokážu byť dokonca deti. Hoci aj dispečeri operačného strediska sú len ľudia. „Najmladším volajúcim bol tuším štvorročný chlapec. Zavolal sanitku dedkovi, ktorý skolaboval, no operátori to považovali za výmysel. Chlapček však zavolal aj druhý raz a tak naliehal, že nás tam nakoniec poslali a dedka sme, našťastie, zachránili. Vnúčik sa mu medzitým snažil aj nejako pomôcť, otočiť ho do stabilizovanej polohy, ktorú vraj videl v seriáli Medicopter 117. Nevládal, tak ho točil za hlavu, ale neublížil mu, práve naopak.“

2 vdychy, 30 stlačení

Vyskúšajte si oživovanie – resuscitáciu, kde sa len dá. Neobchádzajte takéto akcie v nákupných centrách, stoja za to! Striedate 2 vdychy z úst do úst s 30 stlačeniami hrudníka, približne vo frekvencii 100 za minútu. Dôležitý je pomer tridsať ku dvom!

Prvá, nie posledná

Základom je, že prvou pomocou nemôžete ublížiť. „Ak by sa vám aj podarilo prasknúť postihnutému rebro, je to nič v porovnaní s tým, že mu rozpumpujete srdce,“ povzbudzuje Viktor. Prvá pomoc je extrémne dôležitá. Aj keď sa niečo stane v blízkosti stanovišťa záchranky, všetky vozy môžu byť na výjazde. Teda nie sú hneď k dispozícii. A veľakrát ide o sekundy. Priemerný čas dojazdu sanitky je 10 až 15 minút, ale ak postihnutému nezačnete pomáhať ešte predtým, o päť minút môže vykrvácať alebo sa zadusiť. Prvá pomoc je jednoduchá. Dôležité je nebáť sa, no veľa ľudí má strach najmä prijať zodpovednosť, rozhodnúť sa niečo urobiť. „Mám skúsenosť, že keď už ľuďom poviete, čo majú robiť, oni to dokážu a urobia. V tom sú dobré inštrukcie z dispečingu. Keď im to operátori vnucujú, tak sa ľudia aspoň o niečo snažia. Prvej pomoci sa netreba báť a určite by som každému odporúčal spraviť si aspoň základný kurz,“ hovorí Viktor Vidiščák, ktorý sa k urgentnej medicíne dostal pred siedmimi rokmi ako dobrovoľník Slovenského Červeného kríža. Aj nedokonalá prvá pomoc je lepšia ako žiadna.

Zdroj: pluska.sk

 

Sigmund

 

 

Komentáře k článku
  • Jan Pokorný Reagovat 24.05.2018
    Nějak mi uniká pointa umístění tohoto článku sem :) V čem je ta desítky let stále stejná realita tak šokujúcí? Mají mobily s možností natáčení a to je asi tak všechno... Že při kolapsu Vám nikdo nepomůže spíše na Václaváku než někde na horské cestě tak to se učilo už před 20 lety, efekt stáda není ničím novým...
  • Jan Žoha Reagovat 26.05.2018
    Jen samé hlody a kecy o problémech v PNP, které se omílají stále dokola již několik let a o kterých ví snad i uklízečka na ministerstvu. A jediné, co Gomora umí je loupnout sem opět další z těch přiblblých článků. Komoro! Chci konstruktivní návrhy řešení...a néé tajy ty uplakané články pořád dokola a dokola.
    • Drahomír Sigmund Reagovat 26.05.2018
      Pane Žoho.

      V minulosti byly Vaše komentáře sem tam alespoň malinko vtipné. Ta doba je ale už pryč. Teď už jsou zpravidla jen trapné! Pravděpodobně máte nějaký problém s KZ ZZS ČR. Je to problém Váš a učíte se s ním žít. I když z Vašich reakcí se Vám to zatím moc nedaří.

      Já se Vám už v minulosti snažil vysvětlit, že převzaté články na webu KZ neznamenají ani souhlas ani nesouhlas KZ s jejím obsahem. Informují, co se kde děje, co kde vyšlo apod. Vy to ale a bohužel nejen toto, opakovaně nejste schopen pochopit. Zkusím jednodušší případ, když média (jakákoliv) informují například o teroristickém útoku, střelbě ve škole apod., neznamená to, že činy schvalují, že se s nimi ztotožňují atd. Jen podají informaci, že někde něco…

      Také jsem Vás v minulosti vyzval, abyste seriózně sepsal Váš pohled na záchranáře, systém PNP a ZZS, systém a obsah vzdělávání a další problematiku související se záchranářstvím a navrhl na jednotlivé segmenty možnosti řešení, zlepšení či jen vylepšení toho z Vašeho pohledu neutěšeného stavu. Nestalo se tak. Je to asi nad Vaše možnosti. Zmůžete se jen opakovaně bez skrupulí kritizovat ty, kteří už spoustu věcí pro záchranáře a záchranářství učinili a kteří téměř každodenně pro zlepšení něco dělají. Dělají ze svého volného času, který by mohli strávit s rodinou, kamarády, sportem anebo jen trvalou kritikou všeho a všech, kdo něco dělají.

      Protože jste konstruktivní přístup odmítl a jen kritizujete, upozorňuji, že je to z mé strany naposledy, kdy na Váš komentář písemně reaguji. Zároveň Vám sděluji, že v budoucnu budu tyto Vaše trapné komentáře pouze mazat. Doposud jsem tak v třináctileté historii učinil jen jednou. U Vás to bude, pokud k tomu dojde podruhé, protože Vaše komentáře nemají pro náš web žádné obohacení. Komentář všechno špatně, vždy a pořád bez návrhů na změnu, zlepšení nejsou k ničemu, jen k uspokojení Vašeho ega, které má problém s naší organizací.

      Mám pro Vás i jednu radu. Pokud jste naší prací tak frustrován, nesledujte naše činy ani web!!!

      Přeji krásný víkend

      Sigmund
      • Jan Žoha Reagovat 29.05.2018
        Předně bych Vám chtěl poděkovat za částečný a distanční rozbor mé psyché a problému ukrytého v ní. Ušetřil jste mi pár ojro za sezení na proleželé a kožené pohovce u mého psychologa.
        Zvažuji proto, že za ušetřená ojra si pořídím členství v KZ.
        Ale k meritu věci.
        Nejde o to, zda se s článkem komora ztotožňuje nebo ne (konkrétně mé osobě je to dokonce jedno, zda se komora s něčím ztotožňuje, nebo ne...názor si vytvořím sám) ale jde o formu těch článků a ta je převážně bulvárního charakteru.
        To nemůžete popřít. Pokud bych chtěl takové články číst...mrknu na zábavné servery pro voayéry a osoby s jistou formou deviace...jako je například modrahvezdaoftheživota nebo požáry, kde se dnes a denně ukájejí lovci nehod a příznivci lidského neštěstí a ne na stránky komory záchranářů.
        Ostatně...jaké reakce očekáváte, pokud se tu téměř denně objevují články vystřižené z bulvárních plátků s clickbaitovým nadpisem z blesku nebo novinek?
        Snad si nemyslíte, že pod takovými články najdete sofistikované komentáře nebo nedej bože konstruktivní kritiku?
        Na webových stránky profesní organizace bych očekával kvalitní a odborně psané články na témata, která hýbou naším oborem, nebo články informující o práci komory. A kde jsou? Nikde!
        Co se samotné komory týče, tak oba moc dobře víme, že komora je jen jakási dřevěná hračka, kterou si na provázku za sebou táhne obrovský moloch jménem ČLK a MZ.
        I když tím MZ si nejsem jistý...dle mého názoru na MZ nemají ani tušení, že komora záchranářu, natož záchranáři, existují a že dokonce jezdí na zdravotnických záchranných službách...a to bez lékařů.
        Vše, co se doposud událo nebo prosadilo...ať už ve prospěch nebo v neprospěch záchranářů by se prosadilo nebo událo,ať už s komorou nebo bez komory. Nebo ne? Zkuste mě vyvést z omylu.
        Komoru kritizuji jako celek...jako organizaci, vyhýbám se osobním invektivám na stranu jednotlivých členů, protože takové jednání se mi příčí, a to samé očekávám i od druhé strany, pane Sigmunde.
        Mrzí mě, že jste se rozhodl po třinácti letech uchýlit k represivnímu jednání. Ale tak nějak jsem takové jednání očekával. Člověk by řekl, že téměř po třiceti letech od revoluce se již řitní skialpinismus upozaďuje a nenosí a moderní organizace zřízená v demokratické společnosti se již dokáže vyrovnat s kritikou...i když občas nekonstruktivní.
        Evidentně to však potrvá ještě tak dvě generace...tipuji
        A ano...přiznávám jistou míru frustrace. Ale to je frustrace z celého našeho nesystematického zdravotnicktví, které je jen dojnou krávou, kterou si plebs může kdykoliv a kdekoliv uchopit za struk a vycákat z ní vše, co jde, struk sedřít do masa, a to vše aniž by plebs někdo klepl přes prsty a ještě navíc za potlesku nejvyšších představitelů.
        Ale rozhodně nejsem frustrován Vašíprací. Již dříve jsem psal, že si Vaší práce vážím. Věřím, že se opravdu snažíte a možná i věříte tomu, že komora má v tom našem zdravotnickém masokombinátu, který se právě utápí v křečovité agonii, nějakou tu váhu.

        Taktéž přeji krásný víend a hlavně slunce a klid v duši.
  • Radomír Vlk Reagovat 21.06.2018
    Jane, je vidět, že vám není lhostejné, kam zdravotnictví míří a sledujete dění velmi pečlivě. Ale souhlasím se Sigmundem a přimlouval bych se, aby Vaše příspěvky byly častěji k něčemu. Kritika je důležitá, ale ta vaše už mi také přijde za hranou užitečnosti. Je plná frustrace a naštvanosti na zdravotnictví, který si vyléváte zde. Nejsme dokonalá organizace, ale děláme upřímně a se zájmem co můžeme. Bylo by skvělé, když nám pomůžete a něčím přispějete. Potřebujme takto aktivní a agilní kolegy. Těším se na Váš nápad s čím můžete přispět, rád Vám jej pomohu zrealizovat!

Copyright © Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.