. Zde je velmi fundovaná odpověď pro ty zaměstnance výjezdových skupin, kteří se mylně domnívali, že od ledna zrušený tzv. „ rizikový “ příplatek byl například za větší pravděpodobnost nehody při jízdě vozidla ZZS s majáky a „ fňuknou “. Věřím, že teď i ti, kteří až do dnešního dne sveřepě trvali na tom, že tomu tak bylo, změní názor.
Sigmund
Jiří Votýpka
Počítá se s doplněním rizikových infekčních pracovišť podle infekčních nemocí, které se vyskytují v ČR, a způsobují stovky nemocí z povolání?
na dotaz odpovídá hlavní hygienik MUDr. Michael Vít
Na úvod musím poznamenat, že příplatkem podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí se neodškodňuje zdravotně riziková práce, nýbrž práce ve ztíženém pracovním prostředí.
Vymezení ztíženého prostředí pro poskytování příplatku na obecné úrovni vyjadřuje, že je daná práce spojena s nezbytností dodržovat náročná opatření, která mají sloužit k ochraně před expozicí nebezpečným faktorům a jejichž používání mu někdy významně ztěžuje podmínky výkonu práce. Tímto způsobem bylo postupováno při vymezení všech ztěžujících vlivů vyjmenovaných v § 6 odst. 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., s výjimkou radiačních činností, které spadají do působnosti Státního úřadu jaderné bezpečnosti.
Na rozdíl od jiných měřitelných rizikových faktorů pracovních podmínek jako jsou např. hluk, prach, chemické látky nelze při práci s biologickými činiteli objektivně posoudit pravděpodobnou míru expozice zaměstnanců. Hodnocení rizika při práci s biologickými činiteli proto vychází jen z jejich nebezpečnosti, která je definována Směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2000/54 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci. Na základě výše uvedeného vymezení ztíženého pracovního prostředí byl zúžen výčet prací, za něž se poskytují příplatky, jen na ty práce, při nichž zaměstnanci vědomě mohou zacházet s biologickými činiteli zařazenými do nejnebezpečnější skupiny, tj. s činiteli, kteří mohou vyvolat závažné onemocnění u lidí, proti němuž není dostupná účinná profylaxe (očkování) ani léčení a práce s nimi je navíc spojena s vysokým rizikem rozšíření těchto onemocnění mimo pracoviště. Při tom se vzala do úvahy i skutečnost, že dochází, s výjimkou onemocnění svrabem, v České republice k trvalému snižování počtu profesionálních infekčních onemocnění. Pro názornost uvádím v tabulkách a grafu výskyt profesionálních infekčních onemocní v ČR a ve zdravotnictví od roku 1996 do roku 2006.
Již v minulosti jsme přišli jako pracující ve vysoké infekci o výhodu po 20 letech práce: odchodu do důchodu v 55. letech zůstalo to jen horníkům a policistům, a také se to mělo promítnou pro zvýhodnění výše důchodu. Zbylo z toho něco nebo budete z uvedeného také něco iniciovat?
Jak vyplývá z výše uvedeného přehledu výskytu profesionálních infekčních onemocnění je možné hodnotit reálné riziko u pracovníků ve zdravotnictví vyjádřené výskytem těchto onemocnění např. u zaměstnanců biochemických laboratoří apod., jako velmi nízké za předpokladu, že jsou dodržována základní protiepidemická opatření a k pacientům nebo biologickému biologickému materiálu přistupováno vždy tak jako by se jednalo o zdroj infekce.
Je nutné také připomenout, že v průběhu posledních let se zavedením jednorázových pomůcek výrazně změnilo vybavení zdravotnických zařízení, tedy i laboratoří, technologie zpracování vzorků a se zavedením povinné profylaxe u některých druhů onemocnění, došlo k výraznému poklesu výskytu těchto onemocnění, zejména virové hepatitidy A a B.
Pokud jde o dodatkovou dovolenou, musíme konstatovat, že toto opatření nelze pokládat za preventivní opatření, ale o sociální benefit. Výjimkou jsou zaměstnání spojená s těžkou fyzickou prací nebo prací s psychickou zátěží, kde lze toto opatření odůvodnit požadavky na regeneraci organismu. Z tohoto pohledu nemá ustanovení § 215 odst. 2 písm. b), které se týká zaměstnanců, kteří konají práce zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé a jsou při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaveni přímému nebezpečí nákazy, a tuto práci vykonávají alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby, žádné opodstatnění. Obdobné je to i se zaměstnanci exponovanými ionizujícímu záření. Tato problematika však náleží do působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
