Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

II. sněm KZ ZZS - ohlasy

  • Chci za sebe a hlavně za svůj malý okresní formát, kde mohu doposud trochu šířit jakési "moudro" a osvětu, ještě jednou poděkovat za pozvání na slovutný II. sněm KZ. Určitě to mělo - a ne jen pro můj "rozhořelý" mozek - smysl. Včera večer se jistě dělo ještě mnoho a mnoho úžasných věcí a bylo vysloveno stovky srozumitelných i méně reprodukovatelných sentencí. Výstupy se teprve budou v hlavách účastníků řadit do nějaké použitelnosti několik dní nebo týdnů. Snažit se nějak psát či vyjadřovat nějaké závěry z včerejšího dění nemusí mít tak úplně smysl - může být jen opakováním již řečeného, již konaného či dávno zamýšleného - nicméně... Když jsem se dnes ráno probudil, uvědomil jsem si, že pravým čistým paramedikem byl vlastně ten kudrnatý chlapec - studující záchranářskou školu - , který se stále pídil po svém dalším osudu. On a jemu podobní jsou totiž " solí této země", oni to jsou, kdo jsou a jednou budou skutečnými paramediky. Ostatní jsou již něčím povzneseni nebo pošpiněni. A všichni mohou pracovat na záchrance. Je to tak dobře, a navíc KZ vpadla do centra všelikého nomenklaturního bordelu nelékařských profesí v PNP a bude trvat roky, než se to nějak vyčistí. Třeba zdravotní sestra, která jezdí alespoň 5 let na záchrance, by měla automaticky - jaksi " honoris causa" - obdržet titul záchranář. Bez ohledu na to, jestli má ARIP, jestli je Bc. nebo DiS, či dokonce majitelkou double SIP certifikátu z Austrálie. Možná i mně už začíná docházet, jak lehké by mohlo být zlikvidovat ten stávající nomenklaturní bordel v řadách nelékařských profesí v PNP. Jestli si toto KZ včera odhlasovala a bude se snažit v tom cokoli podniknout, bude to mimořádně záslužné. Táčkám a dialogům s odbory a nebo " proti" odborům jsem včera neporozuměl. Ani si nemyslím, že jsou zapotřebí. KZ není odborová organizace, na druhé straně - posté opakuji - fungující odbory jsou vždy jasně a srozumitelně vymezené, je třeba je respektovat, komunikovat s nimi, nesnažit se je ani zašlápnout, ale ani s nimi kamarádit. Nefungující nebo formálně živoříci odborové organizace jsou k ničemu. Ale tam, kde jsou odbory a odboráři v systému, vědí co dělají a mají vše srovnané v hlavě ? Tam je třeba komunikovat, radit se s nimi a nebo čekat, jestli se s tím či oním neozvou sami. Takové odborové organizace nepotřebují ničí usnesení v tom smyslu, že jim nebudeme škodit a nebo že je budeme uznávat. Neumím to lépe vyjádřit, třeba se mi to povede někdy jindy. Ale spíš bych každému doporučoval, aby si o odborech jako takových něco přečetl, pokusil se jejich smyslu a roli porozumět. A pak si znovu přečíst vše, co stojí 2 roky psáno o KZ. Už jsem to kdysi zkusil a vzdor tomu, že jsem recyklovaný polokmet musím říci, že to bylo velmi osvěžující čtení, mnoho věcí jsem pochopil a možná že i to byl důvod, proč jsem dodnes - a nadále - jako externista příznivcem a podporovatelem celé KZ. Včera tam občas padlo cosi v tom smyslu, jak obtížně se tlachá či proklamuje cokoli, o čem našinec nemá tak úplně pojem. A pak když si sedne, prokouše se nějakými zákony, vyhláškami a stanovami - ihned procitne. Někdy k optimismu, někdy k naprosté skepsi - to už je jedno. Ale stává se alespoň znalým a tím kompetentním. Včera jsem slyšel hlasy mnoha lidí, kteří dali jasně najevo, jak situaci rozumí a je třeba jejich potenciálu využít. KZ je před nejtěžším obdobím, protože právě v těchto časech je třeba akcelerovat a neztratit drajv, glanc a étos – jinak se rychle dostane do roviny pouhého proklamativního spolku žvanilů a lidí, kteří ztratí věrohodnost.I ve vlastních řadách. Schwarz a Hlaváčková jsou silné figury na šachovnici. Již dávno oba překonali známé přechodné období každého vyvíjejícího manažera, kdy by se následně vztekali nad tím, že někdo jejich radu či nápad použil pod vlastním jménem. Čili – jsou nezištní. Svůj postoj ke KZ dali jasně najevo a je třeba být s nimi a jejich „ úřady“ trvale v kontaktu, jakkoli neopovrhovat jejich radami a nabídkami !!! Podobně tomu musí být i v rovině výboru odborné společnosti, navázat znovu a znovu další kontakty s Janou Šeblovou a prosadit se jako partneři. Nevěřím, že by v tom měl být problém - a hlavně - nelze jinak ! Jsem si zcela jist, že i ostatní „ výboři“ se velmi brzy probudí. Nejde přeci jenom o to, aby vznikla sesterská sekce při OS UM a MK. Jestli vznikne nebo ne – na tom svět nestojí ani nepadá. Je nezbytné – abych pokračoval ve svém fanatickém našeptávání – navázat trvalý a doslova pracovní kontakt se Zelenákem, resp. asociací územkových ředitelů. Jeden, dva nebo tři pokusy nestačí, nestačí se ani následně opájet z toho, že kdokoli z oněch „ mocných“ cosi nekonkrétního pouze přislíbí. Na druhé straně je třeba vždy ke komukoli z kompetentních přijít s něčím, co je srozumitelné, má hlavu a patu. Ale v tom nechci Sigimu a spol. radit – předpokládám, že je to jasné. KZ většinu věcí, které budou patřit k jejímu dalšímu vývoji a upevnění pozic, nemůže logicky realizovat sama. To, jak má taková komora existovat a fungovat je již vymyšlené a to je třeba dostabilizovat. Pak přijdou na řadu myšlenky, nápady, reformy, nabídky, spoluúčast na tvořící se legislativě - až dokonce k oné mylšnekce převzít na sebe i něco ze státní správy. Ještě víc je nezbytné se dostat do systému a se všemi uvedenými „orgány“ být trvale v urputném – neodbytném !! – pracovním kontaktu. Cíle KZ – jak vidno – nejsou malé – a nejde přeci jen o vytvoření paramedického systému v ČR. Jsou také jiné věci, které se zákonitě s vývojem komory budou tlačit „ na rampu“. Žádný jedinec si na další těžké etapě činnosti komory žádnou slávu nenadělá. Velmi rychle přijde doba – pokud již nenastala - , kdy bude potřeba vyřešit a ustavit nějaký aparát lidí, kteří budou do KZ chodit jako do zaměstnání. Chodí se kolem toho s rozpaky, jako bychom se báli, že budeme nařčeni ze zištnosti či byrokracie. Ať se někdo sebere a osloví třeba Davida Ratha – proč se stydět nebo bát ? Chtěl by se snad někdo štítit jeho případných rad či námětů jak na to po „ technické“ stránce ? Komu by snad vadil Rath, ať jde za Kubkem nebo za kýmkoli, kdo pamatuje úskalí vznikání lékařské komory a dokázal by poradit. Dr. Rath je dnes každému dostupný poslanec a některé precedenty a podobnosti při vývoji KZ a tehdejším vznikání lékařské komory jsou nepochybně se všemi svými svízelemi hodně podobné. Byla jiná doba, pravda, někomu se nemusí lékařská komora v dnešní podobě líbit, prosím – ale to nic nemění na situaci, kdy i v rovině zdravotního výboru poslanecké sněmovny by měla mít KZ jasný kontakt a schopnost se zde vyprofilovat. Dvě stě členů KZ je v těchto časech úžasné číslo a není třeba si dělat vrásky s tím, jak se bude nebo nebude členská základna rychle či pomalu „rozmnožovat“. jiří franz

  • Hezký den všem, rád bych zde vyjádřil poděkování za II. sněm naší Komory záchranářů, který se podařil po všech stránkách. Moje poděkování patří našim významným hostům a vám všem, kteří jste se sněmu KZ zůčastnili. Zvláštní poděkování patří hlavně prezidentovi Drahošovi Sigmundovi, dále pak Alešovi Korandovi a všem jejich kolegům ze ZZS OK, kteří celou akci perfektně zajistili. I když nás čeká všechny hodně práce do konání "třetího" sněmu KZ, mohu zde otevřeně říct, že se na něj těším již teď..:-) Radek Benda, viceprezident KZ

    • Dobrý den všem, tady Plachá. Přidávám se k ovacím, bylo to perfektní. Sněm měl šmrnc, ani na okamžik neuspával své účastníky a i přes rozpaky bránící většině obohatit či zdramatizovat diskusi (nás zbabělců je tolik... ) měl i spád - k čemuž náleží dodat, že je jen shodou politováníhodných nedorozumění a nešťastných náhod, že pan Tomáš není letošním vítězem zrcátka TýTý v kategorii Moderátor/ -ka roku. VIP hosté byli taky skvělí, dokonce tak, že jim odpouštím VIP domácí koláče s povidly a mákem na jejich stole, které na ostatní přítomné smrtelníky nezbyly. :)) Veliké a upřímné díky všem, kdo do akce cokoli ze sebe investovali. Nebylo Vás málo a nebylo toho málo. Lucie

      • No je to vskutku tak. Strašná představa při pomyšlení, že jsem se tam cpal jak apatriditas frgálema a teprve když jsem je sežral, povšiml jsem si, že jsem skoro jediný, kdo je má k dispozici. :-) Naposledy jsem takovou hrůzu viděl v mládí , když jsem poprvé shlédnul Sedm statečných a musel jsem se již tehdy posmutnělě usmívat, když ti hodní vesničané dávali pistolníkům dlabanec a sami neměli nic. Předpokládám, že si to všichni komorníci vynahradili ihned po odjezdu vyhládlých " VIP" na večerním rautu. :-) Pravda je, že od stolu revizní komise mohli její členové přijít a ty koláče mi prostě sebrat ! :-) j. franz

        • Aby se nám debata o sněmu nezvrtla jen na koláče ( bez práce nejsou koláče, že ) tak se to pokusím vysvětlit. Ty valašské koláče přivezl člen revizní komise Olda Škorňák. Napekla je členka vedení Bára Kvapilová, která se bohužel ze zdravotních důvodů nemohla sněmu ani porady vedení zúčastnit a poslala je na schůzku vedení ke kávě. Báro díky ! Napekla jich ovšem více, než jsme byli schopni i v tak silném složení, jako je Radek Benda a Petr Tomáš pozřít, proto jsme si je dovolili nabídnout na stůl hostí. Myslím, že je vždy slušné s hosty zacházet tak trochu privilegovaně ( mimo českou kopanou ). To ale Jirko Lucka Plachá nemohla tušit, neboť nestihla poradu vedení, protože zkušený řidič a navigátor v jedné osobě Franta Klein minul na dálnici exit na Olomouc a uháněl vesele na Ostravu. Toliko vysvětlení a věř, že členové komory si to na večerním rautu vynahradili měrou vrchovatou. Já tam byl. A kdyby nad ránem bar nezavřeli, tak tam píjí, jedí, tančí a hodují dodnes. Sigmund

          • Jsem nadšen... ano - jestli nezemřeli, jsou tam dodnes. Možná nebude na škodu nějak zapracovat ty valašské koláče do loga KZ, nebo alespoň do PF na rok 2008. Teď už je prostě "po koláčích" - takže KZ a její další "nonfrgale" činnosti zdar - a dle možnosti jen úspěchy. s úctou jiří franz

          • Nedá mi to, abych se ještě neozvala. Fakt, že frgále - ležící na stole vzdáleném tak dramaticky mimo můj dosah - byly provenience "Bára Kvapilová", mi samozřejmě došel již při letmém pohledu. Právě a jen proto kvůli nim tropím takové scény (kdo jednou ochutnal...). Toho, kdo zavinil, že jsem letos neokusila ani drobek, bych ovšem v žádném případě nehledala v mandátové komisi. Rozumějte... - ukradli nám navigaci! :) Všem zdar a sílu, slibuji, že ozvu-li se někdy příště, už ne o koláčích. Lucie PS: Fotky jsou moc hezké! PSS: Pro studenta Tomáše Bortla: Ó ano, bylo.

      • Ahoj, čím déle jezdím na záchrance, tím více mám pocit že toho moc neumím :-) ale "huba" mi jede celkem slušně a pokud se nejen tobě moje moderování líbilo, tak se moje ješitnost tetelí na sluníčku :-) Sněmu zdar Petr

  • Tomáši, Vaše otázka už je dlouho zodpovězena. Ano, záchranáři mohou a mají vykonávat svoje vytoužené povolání, jsou-li ochotni investovat energii do vzdělávání, jsou-li trpěliví a mají-li štěstí. A po celé zemi je hromada záchranářů, kteří tak již řádku let činí - Ti jsou dobrým důkazem, že to jde (- třeba já). Celá Komorá záchranářů je na světě vlastně proto, aby ozřejmila světu i samotným záchranářům (sestrám s PSS, řidičům, dispečerkám) jejich místo na slunci. Proč se ale tato představa nenaplní ani desetině studentů "vyšedších" ze záchranářských škol, a proč je tu třeba hovořit i o štěstí, je nasnadě - nabídka dramaticky převyšuje poptávku. Nemyslím si, že by zaměstnavatelé něco proti čerstvým záchranářům měli (- proč taky, když je zákoná norma nabádá chápat takové jedince jako pro provoz vhodné a vyvolené), ale na záchrankách jednak není taková fluktuace, která by umístila v regionu ročně i několik dostudovaných ročníků DZZ, a jednak doufám, že ani vůle cíleně se zbavovat zkušených a kvalitních lidí v plné síle jen proto, že mají formu specializace, která již vyšla z módy... Chraň Bůh, že bych tu jediné slovo myslela zle. Opakuji, že jsem s Vámi na stejné lodi. I studium je trh a já jeho zákony velmi často špatně snáším. Tak se mi také hrubě nelíbí, že školy chrlí záchranáře jako pivovary lahváče, ovšem narozdíl od pivovarů nemají k dispozici ani pokus o koncept, jak a zda jsou tito uplatnitelní. Nemají totiž potřebu něco takového vědět. Je to stejné, jako turniket před parkovištěm, který oproti lístečku pustí dovnitř neomezené množství aut a už je mu úplně putna, že se tam dávno nedá ani projet, natož zaparkovat. Držím palce, Lucie

  • Zdravím komorníky a díky všem, kteří se podepsali pod organizaci našeho druhého sněmu. Díky VIP hostům dostal sněm ještě více odbornější nádech a dostalo se nám všem pár informací "shora". Jistě jsem ale nebyl sám, kdo si všiml, že přítomnost hostí malinko brzdila diskuzi...Jak poznamenal Marek Uhlíř, tak zvednout ruku a odvážně diskutovat se budeme ještě dlouho učit. Příští sněm bude nutné časově upravit tak, aby se dostalo v diskuzi na všechny zájemce a všechny problémy. O to více smekám před odvážnými "holobrádky-studentíky", kteří se bez rozpaků přihlásili o své místo na slunci. Jak jsem již vyslovil při debatě v kuloárech po sněmu, držím vám palce a mějte na paměti, že jen vy si tvoříte svůj obraz a záleží pouze na vás, jak na vás budou zhlížet ostatní. A je jedno zda jste kluk nebo holka, důležité je, abyste byli dobří a chtěli být dobrými záchranáři...vše ostatní se naučíte. Věřte tomu, že i ta nejlepší sestra s ARIPem, s bohatou praxí na všech možných JIPech a ARech, s náklonností koketujících lékařů a podobně začínala stejně jako vy a vše se musela naučit. Skloňte hlavy a učte se od nich-nás, neboť to budete zase jen vy, kteří jejich-naše zkušenosti a um budete předávat za pár let jiným...mladším, hezčím, vzdělanějším, nadšenějším, čilejším, nevyhořelým a s podobným elánem, jako máte teď vy. Není nutné se ale ohlížet zpět, ale spíš čučte dopředu, neboť všichni jsme nahraditelní a všichni nás-vás budeme jednou potřebovat...bohužel :-) Takže se držte. Třetímu sněmu zdar, frgály budou příště pro všechny :-) oš

    • No nedá mi to, ale kdybych to zde nenapsal tak bych nemohl spát. Nějak jsem nepochopil onu mladou studentku medicíny, která na sněmu řekla, že záchranáři mají tristní znalosti oproti AR Jipovým sestrám. Není to nějaké navážení do někoho, ale přece jak může někdo srovnávat znalosti zachranáře a AR Jipové sestry.Vždyť na zachranáře se dostané každý, kdo udělá přijímačky a má po maturitě, kdežto na AR Jipovou sestru se dostanou lidi jen po vystudovaném maturitním oboru sesterském nebo jemu podobném co se týče zdravotnictví. Proto asi zachranář, který je ze zemědělky po 1 semestru neví tolik z gynekologie, co ví už Ar jipová sestra. Taky bych ji chtěl poprosit aby zaslala zmiňované testy na Vyšší odbornou školu emanuela Pottinga v Olomouci: I my by jsme rádi zkusili ty testy, o kterých slečna mluvila, když už spolupracuje ze všema Vyššíma odbornýma školama. Děkuji. Upozorňuji, že to není nějaké navážení jen má blbost, protože to neumím pochopit. Filipek Dušan Student 2 DZZ Olomouc

      • Dobrý den, tady Franz, spěte veskrze klidně mladý muži a vězte - pro přednemocniční obor je to obzvlášť příznačné - že svět chce být klamán.Předesílám, že jak na standardních lůžcích / včetně kožního a revmatologie /, tak na JIPech či ARO se resuscituje - logicky - méně,resp. nijak podstatně více než v terénu. Resuscitace na "obyčejných" nemocničních postelích jsou mnohde stále ještě apokalypsou a utopené v neskutečných příčinách bariéry v dostupnosti někoho, kdo resuscitovat může a umí. Nemám zájem to rozebírat. Vy tomu prostě jen zkuste věřit. Jakpak by asi bylo možné, že by sestra z intenzivních lůžek odkojená měla "umět" resuscitovat lépe než terénní paramedici rozličných kategorií ? Resuscitovat na jedničku umí pánbůh, na dvojku pár lékařů českých, kteří mají štěstí na přítomnost u KPR dle Gaussovy křivky, na trojku pan ministr - možná :-) a na čtyřku ti nejlepší z vás. Myslíte si Dušane, že ta sestra, která vás tak rozkabonila je za každou cenu nejlepší ? Pointa je v něčem jiném - a i ona to určitě tak myslela. Strašák kardiopulmonálních resuscitací je navyklý úřední i kuloárový atribut, dle kterého se - dle kombinatoriky - můžeme navzájem kádrovat do rána. Zásadní je se snažit stále o KPR něco číst, procvičovat, přemýšlet a být spíš připraven. Vědět co kde v autě či kufru máme, umět dokonale ovládat rozličné monitory či ventilátory etc. , no a pak jen čekat, až dostanu šanci. Na stanovišti v Kolíně, kde jsou 2 posádky RLP máme léta v průměru ročně 30 - 35 resuscitací. To je prostě holý fakt, toto nám "trh" přináší a tak se - logicky - v průběhu jedné sezony na drtivou většinu paramediků či sester prostě "nedostane" ani jednou. Vloni se jeden paramedik, zúčastnil 20 z 33 resuscitací ! Vidíte jak ten svět chce být klamán. Mám se jako kolínský lídr stydět za „ malý“ počet resuscitací ? Nebo ztrestat onoho chlapce za to, že ostatním „ vyžírá“ jejich šanci také chvíli mámit ? KPR přeje a intimně - až nestydatě - miluje každého, kdo je připraven.A pak, když se již "poštěstí", skládá se naprosto každá KPR neopakovatelně z desítek drobných či větších pohybů, výkonů, drobných neúspěchů či hřmotných efektů – a vždy je třeba jen a jen adekvátně neopakovatelnosti situace koncentrovat svou invenci, paměť, návyky – zkrátka využít vše, co jsem se před tím někde naučil, vyčetl, slyšel, viděl či zažil naostro jinde a jindy. A v tom neselhávat¨, resp. co nejméně. Proto si nejen ona sestra, ale třeba i já a mnozí z nás myslíme, že blíž k tomuto umu „drobných pohybů“ může mít právě ta zkušenější zdravotnice, která ony kýžené drobnosti či tolik ceněné myšlenkové výstřely pro celkový úspěch, bude mít logicky kvalitnější. Vy jako záchranář, který bude „ připuštěn“ jí můžete ve stejné logice časem dohnat, předehnat – pokud je vůbec žádoucí brát tyto věci jako dostihy. Jsem si jist, že mi rozumíte.Zkuste nad tím přemýšlet, dělám to často a stále nacházím další a další důvody k údivu, ale především pokoře, nevelkohubosti a nenaparování se právě v takové věci jako je KPR - brána k lidskému neštěstí či utrpení.Tou bránou je třeba se ctí projít a teprve za ní se nějak dozvědět, jaký to vše mělo smysl. Je to životní styl, trvalý popud ke čtení, poslouchání, kontrole sanitky, přístrojů a kufrů, nácviku… ale taky čekání na tu „sladkou“ příležitost. Pak už jenom stačí, když někdo z bystanderů začne masírovat na místě a v posádce je lékař, který se chová slušně, je v klidu a dá se předpokládat, že bude vědět co se má a co ne.KPR je v krajním případě možné vnímat jako „ třešničku“ na dortu, ale i tento přihlouplý bonmot bych si stejně raději nechával spíš pro sebe nebo podobně zasvěcené a polovyhořelé, jako jsem já.A jednou budete i vy.  Zdravím vás jiří franz

        • já to vubec nemyslel v porovnaní s KPCR, jen jsems e chtěl prostě zastat zachranářů, že je někdo nemuže peskovat za to že neznajkí do podrobnosti třeba znalosti gynekologi protože si je logicky za jeden semestr nenaučí. Druhá věc je to, že zkušenosti jsou duležité ale to nejduležitější je umět postup jak mi řekla jedna nejmenovaná a vážená profesorka.. Když nepíchnu žílu na poprvé tak píchnu na podruhé hold vždy se to nepodaří. Ani já bláhový si nemyslím a ani spíše nechci hned po škole na záchranku. Spíše bych to viděl se někde uklidit na pár roků na intenzivní péči ARO či Urgentní příjem a pak zkusit štěstí na záchrance. Samozřejmně pomýšlím i s doděláním aro-jip.Dušan Filipek Student 2DZZ Olomouc

          • Jste mlád a vaše názory čtou i ostatní, kteří si de facto myslí / plus . minus / totéž. A já zas nejsem žádný Vševěd, který si osobuje nárok na neomylnost. Již teď je patrné, že ať se sebou učiníte cokoli, bude to asi správně. Nemáte ani kam spěchat, ani co ztratit. Některé věci se nedají předběhnout ani garantovat předem. Proto tolik "mouder a cavyků" kolem.Svojí pozici v tomto podivném nestabilním světě českého přednemocničního záchranářství si musí nějak vybojovat každý sám. Mým motivem je občasný školometský náboj spíš " otcovsky" poradit a pokusit se nasměrovat myšlení desítek, možná stovek, vám podobných lidí spíš k poklidu, mírnému optimismu a zdravému sebevědomí. Ale také k trpělivosti, pokoře a nepřetržité snaze se jakkoli erudovat a vzdělávat. Nenechat se zneklidnit, snažit se porozumět i těm - na první poslech nesnesitelným - aspektům úřednickým, statutárním, vyhláškovým - žel i důsledkům trvalého politického kvasu v této zemi. I těm, kdo takto činí to nakonec v důsledku nemusí přinést vůbec žádný úspěch, ale to je již na světě tak od Adama a Evy. Držím vám palce, jako i komukoli, koho náš vzletný virtuální dialog jakkoli zaujal. s pozdravem jiří franz

            • JJ,já děkuji za každou radu a nesmírně si jej cením hold ukáže jen čas, chuť a píle co z nás do budoucna bude a já věřím , že to nejlepší a že se pořádně poperem o místo na slunci. Dušan Filipek Student 2 DZZ. Olomouc

  • Také bych se rád postavil do fronty děkujících organizátorům. Příprava hladkého průběhu sněmu byla jistě náročná, ale vyplatila se! Je nutné si uvědomit, že II. sněm KZ ZZS ČR byl úspěšný ještě před svým zahájením. A to díky tomu, že přijali pozvání 3 hosté, kteří jsou nejen záchrankovými lékaři, ale také známými ikonami a významnými představiteli PNP v Česku (aniž bych chtěl někomu někam lézt, je to prostý fakt!). Svou účastí a svými příspěvky dali najevo, že jsme pro ně skutečnými partnery, jak pro práci, tak i pro jednání a to si myslím, je významný krok kupředu!

Copyright © 2019 Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.