Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Nevymýšlejme vymyšlené / a sbírejme data

  • Velmi si přeji, aby tato rubrika – kterou jsem bez dovolení zavedl - byla pozitivní. Tedy pokud jakkoli dále ožije. Přes veškeré společné a rozličné výhrady, stesky, averze a bezmocný úžas nad věcmi, které jsou konány tak, jak jsou konány – ten náš přednemocniční obor kamsi klopýtavě, ale přeci – spěje. Vnímám, kolik pracovišť, malých či větších – i těch největších ! – statutárních orgánů v tom našem záchrankovém rezortu, vytvořilo, dále vlastní a aktivně využívá mnohé směrnice, návody, formuláře, výukové pomůcky, hygienické režimy, traumaplány … prostě cokoli, co v daném horizontu lze považovat za hotové, konečné, obecně a všeobecně využitelné. A co má navíc pevný právní, odborný, certifikační aj. sokl, který už není třeba,nebo dokonce ani možné jakkoli měnit. Protože tak musí být. Alespoň do časů, kdy bude nezbytné je nějak změnit či upřesnit. Tomu každý rozumí. Někteří si nárokují autorskou prioritu, nevydrží se s tím či oním až zbytečně nabubřele nechlubit, ale to jim odpusťme. Jsou tací, kteří výsledky své práce dávají zcela nezištně k dispozici. Jsou jiní, kteří by dali, kdyby byli požádáni, nebo kdyby jim bylo zaplaceno. Ani proti tomu nelze v dnešních časech nic namítat. Zbývají ti – a jejich počet nedokážu odhadnout, kteří nejsou ochotni dát nic a nikomu. Ty zkusme nějak přesvědčit – trpělivě, znovu a znovu, donekonečna – bez zbytečné zloby a následného uraženeckého furiantství. Poslední skupinu tvoří ti, kteří vymýšlejí vymyšlené. Mnozí to myslí dobře, jiní si ne tak zcela uvědomují, jak zbytečnou práci konají, další slepě věří, že jsou to zrovna oni, kteří právě teď stvořili cosi, co tady ještě nebylo. Někdy to tak je, ale povětšinou je jakákoli priorita v dnešním světě – a to v jakémkoli rezortu – atributem géniů, vyvolených a těch skutečně pravých celebrit. A těch je málo. Popravdě je v dané chvíli ani tak moc nepotřebujeme, pravda ? Uvedu jeden jediný příklad : - jsou pracoviště záchranných služeb, kde urputně promýšlejí a vytvářejí formulář pro vykazování a fakturaci ošetřených cizinců zdravotním pojišťovnám. Zatímco v dané chvíli je třeba padesát kilometrů na jih jiné pracoviště, kde tento formulář mají, vytvořený v mnoha jazycích včetně hebrejštiny, požehnaný ústředím VZP a i můj pubescentní syn by dokázal zprudka vymyslet, jak jednoduché by bylo takový formulář dát jednou provždy k dispozici celé republice. Není to škoda práce, není to strašná představa ? Má smysl uvádět desítky dalších příkladů ? Může v těchto myšlenkách vidět kdokoli něco imaginárního ? Filozofujícího ? Nekonkrétního ? Nemožného nebo iluzorního ? Jsem já a stovky dalších, kteří nemohou mít jiný názor než právě tento, bloud, destruktor, demagog, fantasta ? Jsem si velmi dobře vědom, že existují odstupňované úrovně. Předpokládejme, že ta nejnižší je kupříkladu jeden sanitní vůz. Má smysl, aby každý jedinec, který vůz používá donekonečna bádal nad tím, jak má být vybaven, co je a není třeba aby v sanitě vozil a nevozil ? Všude je to dáno a pokud je to dáno nejasně, špatně nebo nedokonale, a chceme aby to bylo jednotné, protože to tak bude lacinější , proč nevyužít osvědčený precedens z pracovišť, kde to zkrátka funguje a je zjevné, že to bude fungovat univerzálně i v podmínkách „ krajových zvyků“. Totéž uniformy, pracovní oděvy, dokumentace, parere. Mezičlánky oné odstupňované úrovně jsou pak dále jednotlivá stanoviště, oblastní či okresní střediska, územní střediska a zřejmě nakonec zdravotní odbory na příslušných hejtmanstvích. A také asociace ředitelů územních středisek, která je v daných časech cejchována - možná nespravedlivě ? - kuloárovými zvěstmi o tom, jak se slovutní ředitelé nedokáží dohodnout skoro na ničem. Já nevím jestli je to pravda. Je ? Pokud ano, je to špatně. Plno věcí nejde a nikdy nebude možné „ opsat“ nebo převzít odjinud, ale těch systémů, návodů, lejster, zásad atd. atd. . kde to tak lze de facto učinit ihned je rozhodně víc. Nechci si z toho všeho dělat blázny, i když by to bylo velmi jednoduché a jsem farizejsky přesvědčen, že bych to dokázal a vytvořil bych z daných skutečností veselý sarkastický kabaret. To nemám v této chvíli v úmyslu. Ale taky bych se mohl - jako již tolikrát – mýlit. To také nechci. Také moje předpenzijní myšlení se vyvíjí a nalézá. Proto chci rozumět tomu, jak právě ona schopnost se dohodnout, jednat, připravit se na ta či ona jednání, vymodelovat stručně jasně a předem jejich průběh a výstup – a ještě ke všemu té či oné problematice rozumět, nebo se vybavit někým kdo rozumí – to je to nejtěžší. Vidíme všichni, že i pro naše nejvyšší politiky – elitu národa. Chci rozumět tomu, že je to nelehké, abych se nezbláznil. Před pár lety, spíš měsíci, ještě leccos tak nebylo, to si myslím zcela bez obalu. Doba se v některých věcech mění rychleji, než jsme zvyklí, nebo než by se na první pohled zdálo. Proto si myslím, že je třeba nevymýšlet vymyšlené, nekonat cokoli, na co ti či oni z nás prostě nemají, nestydět se za to a čas, který věnujeme sami či naši podřízení vytváření vlastních „polotovarů“ , věnujme snaze efektivně a trvale jednat, snažit se domluvit. Musí tak činit ti, kteří mohou a jsou k tomu určeni svými funkcemi. / Jednat se ale také dá donekonečna a naplano, pokud chybí dokonalá příprava na to či ono jednání a pokud jednání nevede někdo, kdo to umí a nesměruje vše k nějakému výstupu. A to - pohříchu - ne každý umí./ Postrkujme je k tomu jakkoli, pokud se nechají, pokud si to nechají líbit, pokud budou ochotni si toto jednoduché heslo – alespoň čas od času – uvědomit. A předat si navzájem a tím celé zemi, celému systému ! - prvky, o kterých se již žádná konfrontační diskuze vést nemusí. A na závěr tak trochu pozor !!! Nevymýšlet vymyšlené – to neznamená „ glajchšalt“, znárodňování, uniformitu, motiv „ každému stejně“, nebo „ když můžou jezdit v Holovousech na laciných pneumatikách, tak na nich budou jezdit všichni“ – tak to není myšleno ani náhodou !! Bavím se o věcech, které již existují, fungují, mají nezměnitelnou obecnou, profesionální i právní stabilitu, jsou k dispozici a tudíž jsou použitelné. Nikoli že my, v Holovousech si je budeme vykládat po svém a vytvářet si svoje zásady, svoje formuláře, svoje náhledy na …. Cokoli, co ne tak dobře umíme. A ještě něco !! Sbírejme data, fakta, publikujme je, prezentujme, argumentujme s nimi před našimi nadřízenými i podřízenými. Berte prosím všichni, kdo toto budete číst, právě od takových lidí, jako jsem já – tuto poslední výzvu jako vzácnost. Já sám a desítky podobných se právě s touto skutečností nedokážeme vždy jen tak lehce poprat a smířit. Ale to neznamená, že když tak sami nekonáme, že jsme proti, nebo že to považujeme za zbytečné. Lidé jako já a spol. – jsou už trochu tvrdší, rigidní, pro leccos se musíme rozhodovat déle než mladý člověk, leccos pochopíme později, pozdě nebo nikdy. Na druhé straně - když už pochopíme, jsme daleko bolestněji ovlivněni tím, že se ta či ona věc již dávno neděje. Jsme najednou „ osvícení“ a netrpěliví. Sběr dat a vše, co je s tím spojeno není žádná novinka, ale vždy se jednalo, jedná a bude jednat o výstup, který má stokrát větší cenu, než sebevypulírovanější hřmotný a populistický projev. Data lze sbírat v naší činnosti v čemkoli, jen je třeba to umět, je třeba je mít k dispozici, dát onomu sběru předem jasnou vůli a pokyn, nějaký smysl, výstup, použitelnost, umět je vyhodnotit, prezentovat a poskytnout tam, kde s nimi může zase někdo dál pracovat. Je třeba mít samozřejmě na tuto práci čas a podmínky !!! Nejedná se jen o odborné výstupy – ale také o veškeré jiné – třeba i nezdravotnické – bolesti v naší činnosti. Jak kde v té či oné fázi vyhodnocuje dispečerka výzvu, jak kdo nosí či nenosí pracovní obuv, jaké máme k dispozici sanity a jak jsme s nimi spokojeni, jak je na tom ten či onen se vzděláním….donekonečna ! To vše jsou de facto data. Hledejme mezi námi ty, kteří již tak dávno konají s úspěchem, umí to, nebo ty, kteří by to dokázali ve vlastních řadách také. Dejme a dávejme jim nějakou vůli a podmínky k tomu, aby tak činili. Data nejsou jen na to, abychom se s nimi následně vychloubali, musí být použitelná, konkrétní a vycházet ze skutečných atributů, nikoli jen z hospodských a kuloárových dojmů. Nezatracuji empirii a proklamaci obecných zkušeností. To nechť běží ruku v ruce současně, ale bez faktografické složky – ač je třeba bolestná a ostudu vyvolávající – se nelze obejít. Nevymyslel jsem samozřejmě nic nového, ale třeba právě zde, na stránkách KZ, prošpikovaných neopotřebovaným mládím, energií a temperamentem by se daly tyto nestárnoucí zásady oprášit a využít v té nejkonkrétnější a nejužitečnější podobě. Osobně se ale už asi nezbavím dojmu, že s "daty" by měli urychleně, nejlépe včera, začím především " ti nahoře" !! Oni to jsou a budou, kteří k tomu již dávno mají ty nejdokonalejší podmínky. Nevymýšlejme vymyšlené a sbírejme data ! Howgh. mudr. jiří franz

  • Vážený pane doktore, komorníci a další náhodní čtenáři. Oslovení je záměrně širší, aby nedocházelo k domněnce, že si zde nějak vyměňujeme názory jen s panem doktorem Franzem. Ba naopak ! I z příspěvku pana doktora je zřejmé že vyzývá, aby se tato problematika rozdebatovala v možná co nejširší možné míře. Proto můj příspěvek v žádném případě neberte jako odpověď panu doktorovi, nebo polemiku na tím co píše, ale berte ho jako další příspěvek, kterých se v tomto tématu jak pevně věřím objeví více. Měl jsem za svoji profesionální pracovní dráhu několikrát, skutečně několikrát možnost, abych se střídavě ocital na straně „ toho obyčejného zaměstnance “ a vedoucího. V jednom případě dokonce toho nejvyššího vedoucího ( tím nemyslím funkci v KZ ZZS ČR, ani dřívější funkci v odborech ). Proto je mé vnímání jednotlivých situací a problémů tak jak přichází, jak jsou řešeny, chápány a mnohdy i nepochopeny vždy posuzováno ze všech možných stran. Dává mi to i velkou možnost vidět věci ve všech souvislostech a nebo se o takový pohled alespoň pokusit tak, abych zjistil proč je ona věc, problém, nařízení, stav apod. řešen právě tak, jak řešen nebo nařízen je. Na druhou stranu mi to dává možnost dřív, než vydám nějaké nařízení, pokyn, nebo než nějakou jinou úpravou upravím anebo změním chod věcí zaběhlých si pro sebe vyhodnotit, co taková změna vyvolá u podřízených, kteří právě takový náhled v celém kontextu z mnoha různých důvodů nemají a zatím třeba ani mít nemohou. To samozřejmě v žádném případě automaticky neznamená, že podřízení zaměstnanci, členové komory nebo jen čtenáři a pozorovatelé musí s mými nařízeními, výroky či články vždy souhlasit, a že se s nimi vždy ztotožňují. Kdybych se domníval opaku, byl bych pošetilý a naivní. Proč ale tak rozsáhlý úvod ? Proto, že mé životní zkušenosti, znalost současné situace na všech krajských záchrankách, mnohde vzájemná animozita, rozdílnosti v pohledu na různé problémy a další tisíce drobných informací, které se mi skladují v hlavě, a které když dám do souvislostí, tak mně vedou k závěru, že výzva MUDr. Franze zůstane nevyslyšena, nenaplněna. Je to škoda, ale pravděpodobně to tak dopadne. Jak rád bych se mýlil. Není to ale jen nejednotnost a mnohdy neshoda krajských ředitelů. Tak černobílé to není. Je to i nejednotnost a neshodnost hlavních sester, ekonomických a technických náměstků a kdoví koho ještě. Co je ale horší, je to naprostá nejednotnost a neshoda těch, kterých je na záchrankách nejvíce. Ano, je to nejednotnost, animozita, závist, pohodlnost a další nectnosti mezi řadovými lékaři, záchranáři, řidiči a dispečery ze ZZS. Bohužel je nejen na záchrankách, ale zatím i v celé společnosti více těch, kteří jsou tu více, tu méně zatíženi minulým nedemokratickým, tyranizujícím a krutovládným režimem, a kteří zatím ještě ne zcela umí zacházet s nabytou svobodou v tom smyslu, že svoboda je ponejvíce cenná v tom, že se mohu v takové demokratické svobodné společnosti aktivně podílet na budování a formování svého osudu, pracovních podmínek, vzdělání a vzdělávání a na dalších oblastech, které život přináší. Ano, je tam nejvýstižnější to slůvko AKTIVNĚ. Protože minulý režim nás učil svůj osud formovat buď s proletáři všech zemí koupajících se v krvi nevinných, jež se mnohdy provinili jen tím, že něco vlastnili a nebo byli ke vší smůle jen chytřejší než soudruh, a nebo nás nutil mlčet a pokorně čekat, co na nás vymyslí, přichystá ( držet hubu a krok ). A přiznejme si to, valná většina z nás, takhle čeká ve svém nihilismu a pohodlí na ZZS dodnes. Ano na nějakém večírku či pitce si mezi sebou po nástupu prvních promilí zanotujeme, jak to, i tam to stojí za h…….! A jak by jsme to, jen kdyby nás k tomu pustili udělali jinak, ale to je na dlouhou dobu všechno. V alkoholovém opojení usínáme s blaženým pocitem, že jsme na vše přišli a víc dělat nemůžeme. Dokud se v této oblasti atmosféra nezmění, budeme těžko co napravovat. Pokud se to nenaučíme my, kteří jsme dobou minulou poznamenáni, tak budeme muset všichni přešlapovat na místě a čekat, až ve společnosti a potažmo i na ZZS bude více těch, které právem nazýváme : NOVÉ MINULOSTÍ NEZATÍŽENÉ GENERACE. A jsme u jádra věci. Jestliže nebudou podřízení legitimně aktivně tlačit na své nadřízené, ty zase nebude nic tlačit k tomu, aby věci museli řešit rychleji. Tedy nalézt již vymyšlené u kolegů. Ale budou mít stále dost času některé věci neřešit vůbec, a některé řešit pomaleji pomocí vlastní cesty. Tj. hledáním vymyšleného. Zdůrazňuji slovo LEGITIMNĚ . Nejlepší a nejrychlejší cestou jak nedosáhnou ničeho, je mít nesplnitelné požadavky a trvat na nich. To se potom zablokují i jednání o věcech naprosto banálních a splnitelných. Legitimně a aktivně také naznamená stát před ZZS s transparenty –CHCEME NOVÁ VOZIDLA, CHCEME …….. ! Ve svobodné a demokratické společnosti vznikají právě k nápravě věcí a vytváření legitimního tlaku na nadřízené, vedení společností, samosprávy, parlament ale i vládu apod. různá občanská sdružení, profesní i odborné komory, různé spolky a podobné organizace, ve kterých se sdružují lidé mající stejný a mnohdy jen podobný cíl. Myslím, že dál už nemusím pokračovat. Jsem totiž přesvědčen, že minimálně těm bystřejším při čtení mého příspěvku zcela jasně došlo, co jsem tím chtěl říct a proč jsem k naplnění výzvy spíše skeptický. Sigmund

Copyright © 2019 Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.