Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Operační střediska

  • Článek uveřejněný na stránkách KZ, týkající se operátorek, je nepoužitelný. Při zevrubnějším přečtení je tam vyhazováno zcela nekompetentně mnoho rozličných skutečností bez jakékoli spojitosti, jsou tam na jedné straně fakta, snahy cosi oznámit, pak najednou jsou rozličným lidem vkládána do úst z kontextu vytržené myšlenky.Problematika operačních středisek, jejich perzonálního zajištění, - včetně dokola opakovaných neplodných tvrzení o tom, jaká je to náročná práce etc etc... to vše v tomto článku vůbec neodpovídá realitě a především pestrobarevným krajovým zvyklostem, kladům , modernizacím, profesionalitě, ale také na druhé straně omylům a leckde ještě stále činnosti dispečerek typu Jana Hlaváčová v posledním díle Básníků. V článku se vypráví jedním dechem o tom, jak „záchrance chybí operátoři“a jak je ale také „ nedostatek vhodných uchazečů“ – tomu nerozumím, ani po osmém přečtení. „Myšlenka“ o tom, jak velkou výhodou „je dokonce i praxe“ budí dojem, že i když ona praxe chybí, přimhouříme oči, pravda ? Vazba „ rozšířená takzvaná telefonická asistence“ by se určitě zalíbila Geňovi se Suchánkem. Pan ředitel Schwarz nic takového, co píše jeho ústy onen článek, takto zjednodušeně snad ani netvrdí. Spíš zcela oprávněně pociťuje - a není sám - nutnost - , aby také záchranář na dispečinku prostě mohl pracovat. A má pravdu. Navíc jsem si jist, že na mnoha ZOS tomu už dávno tak je - zákon, nezákon.Kvalifikovaný zdravotnický záchranář na dispečink patří. Jak je to DE JURE se zákonem na toto téma vlastně ani nevím.Respektive pochybuji, že je to tam tak pregnantně specifikováno, jak uvádí onen fejeton vyvěšený na stránkách KZ.. To ponechávám skutečným znalcům. OPERÁTOREK SI VÁŽÍME, TO ALE NENÍ A NIKDY NEBUDE NIC NOVÉHO A NIKDY TO NEBUDE JINAK. Je správné, že jsou rozličně vzdělávány, dovzdělávány, fandíme a pozorně sledujeme výstupy projektu 155+, chceme rozumět TANR, TAPP či jak se to vše jmenuje.V celé problematice ZOS bylo vykonáno kompetentními pracovníky mnoho práce a bude tomu tak nadále. Je to dobře. Nicméně ! Činnost ZOS a operátorek v Česku je limitována také jinými skutečnostmi, než které si stále omíláme dokola. Zcela určitě nebude nikdy charakterizována „výukou jak rozmluvit sebevrahovi jeho úmysl“ či dokonce chtíčem naučit unavenou dispečerku, aby poznala, že bolest na hrudi je vlastně od kašle a na základě tohoto nesmyslného rozhodnutí vše vyhodnotila jako „ zneužití“, položila telefon a nikoho nikam neposílala. Především je zcela nezbytné trvale vnímat , co vše jsme si neprozřetelně "pustili" na tísňovou linku 155 a co odsud již nikdo nikdy neodstraní. Detaily nejsou třeba, každý to ví. Jsou záchranky, kde dispečerka nevyhodnocuje tísňové výzvy, ale de facto katabolicky bojuje ne vždy rovný boj s "protistranou", aby si raději svoje požadavky nějak rozmyslela třeba i vyřešila sama či "po svých kolech", protože tam prostě nemá koho poslat. Na všechno lékaře ? Jsou záchranky, kde se přes bulvární média a bilboardy chlubí s tím, jak mohou poslat občanovi kvalifikovanou posádku RZP, která je sice nesmí nechat doma, ale doveze kdykoli do nemocnice, kde jim bude poskytnuto odborné - já říkám nadstandardní, drahé a ne vždy indikované - vyšetření a ošetření, třeba ve 3 hodiny ráno. A tak je tam operátorky posílají. Co dělají v nemocnicích ? Řičí, zlobí se a špendlíčkem hrabou a hledají - geometrickou řadou - zanikající LSPP či ucelenou činnost praktických lékařů. Jinde má operátorka celou noc k dispozici pro 100 000 občanů pouze jednu posádku RLP na velkém voze. Kdo by na jejím místě nebyl ve stresu ? Přibývá vyspělých dispečinků, kde pracovnice sedí a prstem přejíždí po rigidně vytvořené předloze tak dlouho, dokud nevyjede na konci pomyslného bludiště, kde je buď poslat a nebo zahnat a nebo poradit něco "per hubam". To vše rozličně a opět krajově skórováno a opatřeno stupni naléhavosti. Hosana a klobouk dolů takovým ZOS, ale o pár kilometrů dál to funguje úplně jinak, respektive nefunguje. Do toho všeho stále složitější technologie, SW, tlak tiskových mluvčích, které doslova páčí z dispečerek údaje o krvavých historkách pro Blesk a TV Nova a to ještě dříve, než se vlastní výkonná posádka vrátí na základnu. Ta pak přijíždí, a ihned se může dočíst na netu, co to vlastně kde vyváděla.Nevěří skoro nikdy vlastním očím. Jsou dispečinky, kde operátorky tyto hrůzy meldují aktivně a dokonce se snaží " závodit" se sousedními kolegyněmi, jako by to měly " od kusu". Webové stránky záchranek, kde se to nehemží zmlácenými vozíčkáři, důchodci ušlapanými zdivočelým hovězím dobytkem či kupou mrtvol ze silničních tragédií , zbytky těl na kolejišti či pády z rozhleden a mostů... jsou skoro méněcenné. Nikdo se nezabývá platy dispečerek, které jsou hanebné, nikdo zatím nechce připustit, že operátorka - skutečně kvalitní - by měla pracovat max. 8 hod. - čili operační střediska s trojsměnným provozem.Že toto vše už každý dávno ví ? Že to není nic nového ? Nebo že jsem snad dokonce na plno atributů zapomněl ? Tím hůř ! Zřídka poskytují TANR pracovnice, které nikdy žádnou ostrou KPR neviděly. Co region, to jiný mobilní operátor, tu pagery, onde hlásné trouby, tam Matra, jinde stále ještě radiostanice z časů MUDr. Jandery. Kdo by nebyl ve stresu ? O systému R-V, hlavně tam, kde nikdy nebude, protože „ na to nejsou peníze“ se mi ani nechce psát. Některé kraje chtějí operační střediska dokonce globalizovat, vtahovat je m.j. do problematiky domácího násilí a jiných projektů, ale již méně požadují alespoň znalost lámané angličtiny. Je nemálo lokalit, kdy je operátorka doslova donucena vyslat posádku RLP 2-3 x k ohledání mumifikovaného nebožtíka, v závěru na úrovni téměř egyptologické mise. Jak toto vše ohrožuje dostupnost posádky s lékařem ? Ať si každý udělá obrázek sám. Co kraj to zcela jiná pravidla a podmínky pro ZOS v garanci či využitelnosti intenzivních lůžek, co územka, to jiná letecká záchranná služba či možnosti konferenčních hovorů s odbornými lůžkovými centry. A tím i rozličné způsoby provedení transportu k PCI či řešení mozkových infarktů a nebo závažných traumat. Přesto to vše nakonec v celé zemi nějak funguje, - dokonce se nakonec najde i nějaká kompatibilita operačních středisek „ na koleni“ při HN.Nicméně dobře vím – a nejsem samozřejmě sám - jak tvůrci skrytí na rozličných statutárních a exekutivních destinacích toto vše velmi dobře vědí, pilně pracují a dosahují rozličných úspěchů, občas rozličné kvality a trvání.Je dobře, že tomu tak je a každého, kdo tak činí je třeba si vážit, případně pokusit jakkoli pomáhat. Nechytám autorku onoho článku za slovo a o ten článek snad ani nejde. Spíš o těch pár otazníků, které kostrbatě podsouvá. Možná jsem chtěl v poklidu naznačit, že odpovědi zatím ani neexistují. Lépe řečeno někde ano, jinde ani náhodou. Přál bych si, aby i tyto nepopiratelné skutečnosti byly brány v úvahu, neboť ony jsou tou skutečnou a každodenní solí operačních středisek záchranných služeb této země. mudr. jiří franz

    • Jsem velmi rád, že doktor Franz po delší době opět usedl ke svému PC a vyjádřil se k článku na našem webu. Už když jsem článek ze Zdravotnických novin na naše stránky dával, tak jsem v skrytu duše doufal, že rozpoutá “umírající“debatu. Přepsal jsem jej naprosto doslova bez vkládání dovětků a jiných názorů právě s vírou, že to probereme zde – v diskusi. Já si na tom všiml jiného faktu. Neznám počet ZOS zřizovaných ZZS Středočeského kraje, ale z článku je patrné, že mají ZOS snad v každém okrese, nebo objeden okres. Není potom nedostatek opeátorek/rů dán právě touto předimenzovaností. V mnoha krajích se již podařilo bývalá ZOS přetransformovat na jedno KZOS ( Krajské zdravotnické operační středisko ), a tím se i snížila ona zvýšená potřeba zaměstnanců. Mimo nesporné ekonomické výhody to má mnoho dalších výhod, které jsou viditelné každý den. Zdravotnický záchranář, ať odborné způsobilosti dosáhl kterýmkoliv z možných způsobů skutečně nemá dle § 17 vyhlášky 424/2004 Sb. oprávnění výkonu práce na operačním středisku. Tuto skutečnost by měl napravit náš návrh v novelizaci zákona 96/2004 Sb. a vyhlášky 424/2004 Sb., kde pokud vše projde tak, jak je navrženo, bude moci na ZOS být zdravotnický záchranář po získání specializace absolvováním specializačního modulu na NCO NZO Brno. Byl to jeden z bodů, na kterém KZ ZZS ČR spolu s NCO NZO trvala, a kvůli kterému byla tzv. nedohoda na jednom z jednání na MZ ČR. Sigmund

      • Dr. Franz situaci popsal výstižně...K Vašemu příspěvku: pokud chcete prosadit povinnost pro absolventy DZZ nutnost absolvovat kurz týkající se dispečinku,měla by tato povinnost týkati se i ostatních szp. Nechápu proč je tento obor stále jaksi považován za méněcenný! Pokud někdo absolvuje 3 roky pomaturit. zdravot. studia, je schopen a de iure může sloužit v podmínkách PNP v posádkách RZP!,RLP,LZS a na urgentních příjmech, nechápů,proč má způsobilost k výkonu služby na ZOS, dokládat proděláním "nějakého" kurzu! S pozdravem Z.Š.

        • Pane Šindelář, Asi jste nečetl můj příspěvek dosti pozorně. Nechceme pro niko v tomto ohledu stanovit žádnou povinnost, ale MOŽNOST a to je veliký rozdíl. Zadruhé jsme se nijak nepodíleli na současné platné legislativě, která zdravotnickým záchranářům výkon profese na zdravotnickém operačním středisku neumožňuje. Pro jasnost předchozí věty – nerozebírá, zda je to v zákoně dobře nebo špatně. Jen fakt. Komora je daleko od toho, aby považovala vystudování oboru ZZ za méněcennou záležitost a nebo absolventy nějak diskriminovala. Opak je pravdou. Jediná odbornost, která v současné době splňuje kvalifikaci pro výkon práce na ZOS je VŠEOBECNÁ SETRA ale ne po škole ( SZŠ, DiS ), ale až po splnění dalšího studia – onoho modulu specializace. Proto jsme se celou vahou zasadili o to, aby i zdravotnický záchranář měl tuto možnost, v žádném případě ne, jak uvádíte povinnost. Kdo chce na ZOS, tak si specializaci udělá, kdo chce jen jezdit v posádkách, neudělá. Věřím, že teď si již rozumíme. S pozdravem Sigmund

Generální sponzor

Naši sponzoři

Místo pro vaši reklamu
Hlavní sponzor

Medsol - zdravotnická technika, klinické informační systémy
Sponzor

Copyright © 2020 Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.