Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Reakce na clanek Dr.Schwarze

  • Vazeny pane doktore, dovoluji si reagovat na Vas blog z pohledu studentky mediciny. UM a PNP doslova ziju, ale moje perspektiva? Vidim to docela blede. Nez 6 let vystuduju (teda snad uz jenom 4 roky) a dopracuju se do nejake atestace, tak lekari na ZZS mozna uz ani nebudou a bez atestace muzu na zachranku zapomenout. Jedina moje sance pricuchnout k zachrance bylo zacit studovat vyssi zdravku. Jenze, to neni ono. To, co by mne opravdu bavilo je byt lekarkou na ZZS. Ale jsem asi jedna z mala. Spoluzaci na mne prihlizeji jak na ufona z Marsu, ze chci do urgentu. Je taha vyzkum, genteika... Kdyz se nas ptali, co bychom chteli delat po studiu, malokdo hodla delat vubec s lidma!! A kdyz uz, tak treba ocni, nebo soukromou praxi. Nemocnice? Nehrozi. A ja, i kdyz jsem cizinka, CR opustit nechci. Tenhle stat mi umoznil vystudovat a ja bych rada jednou tomuhle statu platila dane. Myslim, ze je to fer. Nema smysl utikat do zahrancici. Cech nikdy nebude Nemcem a Nemci na nej porad budou koukat jako "cizáka". neni pak lepší zůstat přeci jenom v Čechách? Medicína je o pomoci lidem a nemocní jsou všude stejní. CMP v Italii je stejné jako v ČR. Jediný rozdíl je ve finančním ohodnocení. Ale když jsem tak trošku zjišťovala, tak když si lékař v Bruselu zaplatí adekvátní bydlení, tak na něj dá možná přes půlku platu. Na benzín další horibilné položky.... Takže to pomalu vyjde na stejno. Tímto bych taky rada apelovala na svoje kolegy, nebojte se urgentu. Chapu, ze pozvracena uniforma není nic moc pocit, ale UM je jediný obor, kde častokrát můžete vidět výsledky svojí práce hned a to už stojí za to, no ne?

    • Píšete to hezky dívko Lukačinová a čiší z vašeho příspěvku mládí, zdravé pozitivní nadšení a byl by hřích vás ve vašich rozličných náhledech nějak korigovat nebo srážet k jakékoli skepsi. Skepsi, která by mohla - pokud by si to kdokoli v vás mladých na sebe pustil - leccos objasnit, ale nedat žádné řešení. Já se pohybuji v okresních podmínkách, kde je právě ten fatální nedostatek lékařů, kde se všelijak podbíhá a překračuje zákoník práce a není nikde vidět žádná reálná změna. Když se nad tím vším člověk na chvíli zastaví a zamyslí, tak musí poctivě poznamenat, že v posádkách RLP je té pravé PNP - nebo jak vy říkáte "urgentu" - čím dál méně. Je jí asi na počet stejně, ale k tomu aritmetickému součtu výjezdů plíživě přibývá stavů, které tak zase moc urgentní nejsou a moudří - / nikoli vyhořelí / - pamětníci tvrdí, že RLP už dlouho provádí to, na co před 20 lety bez potíží jezdil praktik v civilu, s bílým pláštěm, autem s nosítkami a kyslíkem a nějakou brašnou - tedy de facto návštěvní služba LSPP. To už dnes tak úplně nefunguje, a já ztrácím přehled o tom, jestli se to někdy vrátí a nebo ne a nebo jestli to bude ošetřeno jinak a co k tomu všemu bude třeba kázat nesnesitelně dlouho očekávaný zákon. Někdy je paradoxně legrační, jak právě na tyto ne zcela "akční" výjezdy je třeba jednoznačně zkušeného lékaře. Ne na všechny, ale kdyby byl takový "malý" výjezd" za den jenom jeden - bez lékaře se prostě neobejde. Vidím mnoho rozličných cílových nemocnic, kam své pacienty vozíme. V jejich nitru vnímám nemálo lékařů - především intenzivistů - kteří stejně nakonec - pokud se k tomu propůjčí, dělají tu " ostrou" urgentní záchranku nejlíp. Plno nemocnic v této zemi má stejného zřizovatele jako příslušné záchranky a tak je otázkou, jestli nezařadit do pracovních smluv kvalifikovaných intenzivistů, internistů i chirurgů povinnost participovat párkrát do měsíce na činnosti RLP. Všechno lze, jen chtít - přemýšlet, získat v tom či onom regionu skutečnou potřebnost lékařů pro činnost jak na intenzivních lůžcích, tak i současně na záchranné službě. Vozit - především ty závažné stavy - de facto " na sebe" - do své nemocnice apod. Všechno už tady bylo, ani se mi nechce exhumovat Nemocnici záchranné služby na Malvazinkách počátkem devadesátých let, kde toto vše hladce fungovalo několik let, než bylo z rozličných důvodů poničeno a smeteno. Nemusím mít pravdu, vím to, ale taky není tak úplně jisté, že by to leckde nešlo. Nikým neopovrhuji, ale nastoupit po promoci rovnou k záchranné službě prostě nelze. Musí mi to uvěřit každý, kdo si to tak představuje, nebo o tom dokonce tajně sní. Pro mladého lékaře je to cesta do pekel. Tak či onak - je třeba přeci jen z té medicíny něco umět a mít nějaké zkušenosti z nemocnice. Nedá se to obejít. My, co jezdíme jak smyslů zbavení třeba 1200 x do roka, velmi dobře víme, v jak nemalém procentu těžíme ku prospěchu našich nemocných právě a jen ze zkušeností, schopnosti se nakonec opřít o něco, co jsme získali mimo záchrannou službu. To, co zde vyprávím, není žádné systémové řešení, jsou to tentokrát jen velmi poklidné a neburcující myšlenky. Je to jen jakási malá úcta a oslava aspoň trochu vyzrálého a zkušeného doktorství, které k záchranné službě patří. I když to mnohdy tak nevypadá a dávám za pravdu každému, kdo si myslí, že na mnohé výjezdy prostě není "ten dochtor" vůbec potřeba. Dokázal bych o tom vyprávět celý den, měl bych ke každé sebedrobnější myšlence desítky - mnohdy nepublikovatelných - kazuistik a takových nás je nemálo. Víme to dobře, protože jsme už mazaní a staří, i když zatím ještě použitelní. Já bych přál záchrance omlazení, systém a jsem bez lhaní nadšen každým mladým lékařem, který již něco umí, má něco za sebou na lůžku a jde dělat - třeba i jen na vedlejšák - záchranku. Se zalíbením sleduji jeho počínání, myšlení, erudici, um a schopnost těm šeredně nemocným a poraněným opravdu profesionálně pomáhat. Tito lékaři nám chybí, ale ti, kteří by jen chtěli jezdit u záchranky a prostě ten drajv z předchozí empirie u lůžka nemají - ti de facto nechybí. I když také jezdí, také odvedou svojí práci... ale není to ono. Já myslím, že vím, jak jste to myslela a ví to asi každý, kdo si váš příspěvek přečetl. Je třeba vám alespoň fandit a přát lepší časy – především v atributech, dle kterých je dnes zacházeno s absolventy lékařských fakult a jejich nelehkému životu při snaze získat nějakou atestaci či oprávnění někoho léčit. Hlavně – a právě – v té nešťastné akutní medicíně. Ta vždy byla, je a nekonečně bude nákladná – má – li být kvalitní. Ale také s sebou vždy nesla, nese a ponese neúspěchy, komplikace – mám tím na mysli ty „ neforenzní“ neúspěchy, legitimní, které prostě k urgentním stavům patří a přinášejí rozličná zklamání, ačkoli si na všech stupních lékaři počínají správně. Mnohá současná lůžková zařízení a manažeři českého zdravotnictví na toto občas zapomínají a podvědomě se nevyhnutelným neúspěchům a nákladnosti brání. A tak vlastně odstrkují akutní stavy a jejich řešení do role „Rescue Cinderella“ – Popelky v podobě posádek záchranné služby. A těch je opravdu kvalitních zkrátka a dobře stále málo. Respektive nejsou kvalitní stoprocentně. Protože nejsou lidi, v daném případě hlavně správně umístění a vyspělí lékaři v systému PNP. S pozdravem mudr. jiří franz

      • Vazeny pane doktore, v problematice tzv. okresnich zachranek se pohybuji asi tak dva roky. Stazuju na jedne okresni zachrance. Jak na RZP tak na RLP, takze tomu, o cem pisete tak trosku rozumim, a presto, ze mnoho vyjezdu RLP je jakych je mne to neodrazuje :-). Na zachrance bych zatim rada jezdila jako zachranar a az prijde cas a dostatecne zkusenosti, tak bych si troufla delat doktora. V zadnym pripade vsak nemam pocit, ze bych nejak bazila po doktorskych kompetencich v rukach zachranaru... Jenom doufam, ze az se tak nekdy stane tak se zmeni system vyuky, protoze ten dnesni za moc nestoji, ale o tom na konferenci o PNP v rijnu :-))

Copyright © 2019 Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.