Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Zkušenost ze zahraničí

  • Dobrý den všem. Po delší úvaze jsem se rozhodla přispět svou troškou do mlýna. V Dánsku jsem studovala jeden semestr ( nešlo o školu se zdravotnickým zaměřením), ale za tu dobu jsem měla tu čest setkat se s Dánským zdravotnictvím. Přináším informace nejen o Dánském systému, ale ráda bych se zmínila i o vlastních zkušenostech… Dánsko jsem procestovala doslova skrz na skrz a za celou dobu jsem potkala vždy stejné ambulance se stejným označením, barvou, zkrátka do puntíku na pohled stejné...Záchranáři zde mají jednotné uniformy. Záchranná služba sídlí společně s hasiči ( není tomu ale tak vždy). Hasiči a záchranná služba jsou společně pod jednou organizací-FALCK a po celé zemi platí jedno jediné nouzové číslo-112. Dánská záchranná služba není zneužívána, protože si jí každý hluboce váží. Stejně jako záchranářů- jsou zde vysoce uznáváni i obdivováni. Organizace Falck poskytuje služby ve třinácti krajích ( ročně více než 300 000 urgentních výzev). Na dánských ostrovech je poskytována služba jinou soukromou organizací. Záchranná služba je tvořena nejen ambulancemi, ale i speciálními vozidly, které tvoří celek. Lékařská posádka ( Doctor´s ambulance) je tvořená lékařem a paramedikem. Tato posádka je typicky využívána v hustě zabydlených oblastech, kde je riziko vážných nehod vysoké. V řídce obydlených oblastech jsou posádky tvořené pouze paramediky. Záchranná služba vyjíždí na dopravní nehody, průmyslové nehody a evakuace zraněných lidí z těžce dostupných oblastí ( obvykle využívá speciální auta s vybavením hydraulických „ nůžek“ k vyproštění uvězněných lidí). ( Ambulance crew training ) Výcvik posádek: Posádky jsou složeny ze dvou zdravotníků ( rescue officers- „ záchranářských důstojníků“) – jeden z nich má výcvik záchranáře (paramedic training), druhý z nich je asistent ( doslovný překlad; other is trained as an ambulance assistant, as minimum- žádná konkrétní zmíňka jaké vzdělání má vlastně asistent; pozn. autora). Organizace Záchranné služby: Systém a požadavky jsou dány “Danish Executive Order on Planning of Prehospital Measures”. Tyto orgány jsou informovány o výcviku posádek a vybavení ambulancí. Kraje jsou zodpovědné za zabezpečení služeb a plnění požadavků. Uzavření smlouvy s kraji jsou založeny na standardní smlouvě mezi organizací Falck a kraji ( regiony). Individuální dohody mezi kraji a organizací Falck jsou přizpůsobeny tak, aby byly ve shodě s přáními a požadavky každého kraje, týkající se podmínek časové zodpovědnosti ( terms of response time), speciálních vozidel a speciálních výcviků posádek Záchranné služby. Na první pohled mnohem organizovanější systém než u nás. Bez nejmenších pochyb- v tomto jsou opravdu vepředu, řekla bych na excelentní úrovni. Přesto se ale u nás v Čechách cítím bezpečněji… Zažila jsem 4 případy, kdy se někdo z mých přátelů zranil či onemocněl a potřeboval zdravotnické ošetření. Pomoc jsme ale museli najít více méně na vlastní pěst.… První případ- kamarádka s gynekologickým krvácením ( 2 hod stejná intenzita, učitelka řekla, že není možné volat ZZS, lékař přijet nemůže…) Jeli jsme autem 30 min do nejbližší nemocnice. Vážně nešlo jen o „ špinění“. Druhý případ- kamarád, který spadl asi z výše sedmi schodů, uhodil se hlavou o radiátor, byl asi 30 sec v bezvědomí, zlomil si záprstní kost na levé ruce. Jeli jsme v jednu hodinu ráno do 100 km vzdálené nemocnice…Prý šlo o nemocnici, kde se nemusí platit za ošetření a dostane se mu kvalitní pomoc- kamarád nebyl dánským občanem, přesto za pouhou konzultaci platil 400 DK- na slovenské koruny okolo 2000 SK…Naštěstí vyvázl jen se zlomenou záprstní kůstkou! Kamarádka, která měla záškuby DK ne zcela jasného původu ( byla po dětské mozkové obrně, chodila o francouzských holích celý den, celkem rychle a v kuse- dle lékařů šlo o svalovou reakci- podotýkám, že tyto bolestivé záškuby trvaly 3 dny). Museli jsme jet k praktickému lékaři, ten si s ledovým klidem našel v knize léky – zatímco se kamarádka svíjela na vozíku-a předepsal Panadol s kombinací myorelaxancia ( nepamatuju si konkrétní název), dostala pouze tbl. Lékař ji ani pořádně nevyšetřil. V noci přijel lékař, aby ji aplikoval Apozepam i.m. Byla jsem její spolubydlící- léky ji utlumily, usnula, ale svalové záškuby DK měla i ve spánku. Druhý den jela opět k praktickému lékaři a až 3. den lékař řekl, že by měla jet do nemocnice- takový je systém- do nemocnice se dostanete přes praktického lékaře (pokud nejste v ohrožení života, těžce zraněni či těžce nemocni.) Přijela pro ní ZZS tvořena dvěma muži ( nemohu s určitostí tvrdit, že šlo o záchranáře-dle uniforem ano, dle chování ne), kteří ji naložili na lehátka aniž by ji jakkoliv vyšetřili! Mě posadili DOZADU k ní, oba si sedli dopředu, zavřeli okýnko a jeli jsme. Žádný spěch, stavěli pravidelně na červenou. Šlo vážně o zkoušku mých nervů. Mysleli jsme, že dostane nějakou terapii, ale nic. Přitom šlo o právoplatnou záchrannou službu s vybavením včetně defibrilátoru- podobné té naší…Určitě nešlo jen o Převozovou službu. Kamarádka byla v nemocnici několik dní… Když jsem se ptala učitelky, proč nezavolá záchranku ihned, nebo proč nemůžeme jet do nemocnice sami, proč pořád musíme jezdit k praktickému lékaři, podívala se na mě tak, jako bych byla z jiné planety a řekla mi novinku- nejde o ohrožení života, nemůžou ji volat. V jednom případě se učitel přeci jenom rozhodl volat číslo 112, a to když kamarádka trpěla hyperventilací- já byla popravdě ráda za jeho rozhodnutí, protože trvala okolo 30 min, kdy se dýchání nezlepšovalo, ale v nemocnici se dočkala pouze odběru arteriální krve- a další 2 hod dýchala do papírového sáčku- (tedy stejná terapie jako před příjezdem ZZS)- než dýchala opět bez potíží… Někdy jsem se cítila bezbranná- nebylo v mé pravomoci volat číslo 112- byla to pravomoc učitelů či zaměstnanců školy ( kdybych byla mimo školu, bylo by to doufám jiné…). Překvapil mě respekt lidí vůči zdravotníkům- když jsem se ptala dánského kamaráda, zda je u nich zneužíváno tísňové číslo 112, nemohl pochopit proč se vůbec ptám. Stejně co se týká vypalování hudby a DVD- mají vše originální, ale to je o něčem jiném… Dánové mají zkrátka jinou mentalitu- bez pochyby lepší než Čechové…A vědí, kdy si mohou dovolit volat! Ráda bych se také zmínila o chování zdravotnického personálu v nemocnicích. Jednu noc jsem měla tu „čest“ strávit v nemocnici jako doprovod- nejen v měkké moderní posteli pro pacienty, ale se snídaní včetně dvou druhů džusu s pečivem a vše zdarma…Personál byl velmi příjemný, vstřícný a přátelský. Podotýkám, že šlo o univerzitní nemocnici, kde anglicky uměli mluvit téměř všichni ( v Dánsku umí mluvit anglicky i důchodci- je to jazyk číslo dvě). Uvědomila jsem si, že jsme tady v Čechách šíleně rozmazlení. Voláme ZZS doslova na všechno. Na jednu stranu jsem ráda, že se mi včas dostane odborná pomoc, ať už je mi cokoliv, na druhou stranu mě mrzí, že lidé k nám nemají patřičnou úctu, a že si ZZS leckdy pletou s taxíky. Máme před sebou opravdu dlouhou cestou. Po návratu z Dánska si zde připadám jako v Kocourkově, ale na druhou stranu se nemusím bát dlouhého čekání na pomoc. Počkám si přece pouhých předepsaných 15 minut. No není to nádhera? Po mé zkušenosti z Dánska, bez pochyby!

Copyright © 2019 Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.