Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Ani senátor vládní strany neprosadil své připomínky!

30.04.2012

Ani senátor vládní strany neprosadil své připomínky!

Komentář k zákonu
o zdravotnické záchranné službě
a k zákonu o zdravotních službách




MUDr. Zdeněk Schwarz: "Zákon o zdravotnické záchranné službě je prvním zákonem o ZZS. Na jeho konečnou verzi jsme čekali víc než deset let, sám jsem byl asi u šesti návrhů a musím konstatovat, že tato poslední verze je nejhorší."


Přijatý zákon vychází z původního návrhu ministra Julínka, bohužel však z té verze, do níž nebyly zapracovány připomínky prodiskutované zástupci ministerstva zdravotnictví, krajů, ředitelů záchranných služeb i odborů a dalších připomínkových míst.

Kdyby autor pro svou práci využil alespoň verzi, do které již byla zapracována většina připomínek z praxe a od odborníků, mohlo to dopadnout mnohem lépe. Bohužel se na výsledném textu neblaze podepsali i poslanci. Jak je nový zákon prezentován, je možná atraktivní pro voliče, ale neřeší mnohé věci, které nás dlouhodobě trápí, zejména otázku nedostatečného financování ZZS.

Nedořešená návaznost péče

Zákon dostatečně nevyřešil návaznost léčebné péče, což nám způsobuje problémy hlavně v Praze. Navzdory ekonomické krizi budu nejspíš muset navýšit počet operátorek na dispečinku a vyčlenit jednu dispečerku pro řešení tzv. avíz pacientů, jež jsme ošetřili nebo musíme umístit do některé nemocnice. Zákon mě totiž nutí, abych se o každém pacientovi domluvil s kontaktním místem.

Toto kontaktní místo je navíc špatně definováno – ze zákona jednoznačně nevyplývá, kdo rozhodne o přijetí či nepřijetí pacienta ani zda jím bude telefon na chodbě nebo mobil některého lékaře. Nyní to bývá nejčastěji vedoucí služby příslušného oboru, který když operuje, telefon samozřejmě nezvedá.

Bude rozhodovat například chirurg o přijetí pacienta na internu nebo rodičky do porodnice a naopak? Nebo budou na „kontaktních místech“ pouze sestřičky? Ty se dnes bojí rozhodnout o čemkoli, co se týká pacientů od ZZS.

Naše dosavadní praxe je, že operátorky obvolávají nemocnice, kde jsou přepojovány na množství linek, a mají potíž se dopátrat, kdo je kompetentní rozhodnout, zda pacienta přijme.

Rendez-vous

Co v zákoně krom jiného chybí, je možnost fungování jednočlenných posádek. Přestože záchranáři používající u nás elektromobil Smart již zachránili několik životů, protože byli na místě dříve než sanitní vůz. Ve světových metropolích standardně slouží záchranáři na kolech či motorkách. U nás by třeba na horách mohli používat sněžné skútry nebo čtyřkolky, ale náš nový zákon s touto eventualitou vůbec nepočítá. Takže takováto činnost bude asi protizákonná a nadále nebude proplácena zdravotní pojišťovnou.

Nejasná je i pasáž, týkající se setkávacího systému. Ze zákona totiž vyplývá, že by měl všude přijet nejprve lékař. Setkávací systém (rendez-vous) je zákonem špatně chápán, vyložen a definován. Počítá jen s variantou, že se setkávají dvě a více posádek na jednom zásahu.

Já ovšem prosazuji a tvrdím, že setkávací systém je postaven na region (proto jde o systém), ve kterém fungují různé posádky (RZP, RLP, vrtulník, elektroSmart, cyklohlídka + video , motohlídka, vodní záchranáři ad.), které se v různém pořadí a počtu setkávají během směny.

Všechny tyto nedostatky se prolínají do nedostatečné úhrady ze zdravotního pojištění. Pokud by to bylo lépe definováno v zákoně, muselo by se to promítnout do změny (zlepšení) úhrady.

Letecká záchranná služba

Nedořešená zůstala činnost letecké záchranné služby (LZS). To je problém, o kterém se mluví léta. Podle mého názoru měla být při tvorbě zákona o ZZS problematika letecké záchranné služby nejprve vyřešena koncepčně na základě zahraničních zkušeností a našich analýz. Poté měla být do zákona zapracována jako samostatná kapitola, kde by celá činnost byla vydefinována.

Výsledkem je totiž pouze jeden paragraf, který zakonzervoval stávající situaci. Zajímavé je, že významně nahrává soukromým subjektům a zcela ojedinělým způsobem do systému začleňuje armádu.

Provoz letecké záchranky je extrémně drahý a hradí jej stát. Proč dávat nejvíce privátním firmám? Ze zákona také jednoznačně nevyplývá, zda pro nás bude dále tuto službu moci zajišťovat Policie ČR. Proč ne ona, když armáda ano? Kromě toho, proč zákon umožňuje pouze armádě zabezpečovat i odbornou zdravotnickou posádku (lékař + záchranář), když se nikde v Česku na zabezpečení ZZS nepodílí?

Zastávám názor, že v systému ZZS mají pracovat pouze ti, co ZZS dělají. Letecká záchranná služba zasahuje přibližně 1–2x za 24 hodin. Jaká bude erudice lidí, kteří nebudou dělat nic jiného? Na LZS nyní slouží lidé, kteří standardně slouží na pozemní ZZS, to znamená, že se denně setkávají s případy, které ZZS řeší.

Soukromé záchranné služby

Stejně tak nový zákon nevyřešil otázku činnosti soukromých záchranek, které často parazitují na systému záchranné služby. Jinak si jejich činnost nelze vysvětlit, protože v České republice musí být ZZS dotována.

Tyto subjekty vykonávají zdravotní transporty a používají stejné vozy jako ZZS – zneužívají tak logo a označení zdravotnické záchranné služby a neoprávněně užívají houkačku, ačkoli jsou to v podstatě zdravotní taxíky, které převážejí neakutní pacienty.

Zákon sice chtěl zakázat používání stejného barevného označení a názvu, avšak soukromí dopravci si prosadili způsob, který jim umožní používat název i nadále.

Takže nám po Praze i nadále budou jezdit a houkat desítky různých sanitek, které nemají se ZZS nic společného a zbytečně rozčilují i matou ostatní řidiče a občany. Zcela chybí kontrola jejich činnosti včetně případného zneužití, což zvyšuje finanční náklady i bezpečnostní rizika.

Taková záchranka vlastně může převážet cokoli, jak se mnohokrát podařilo prokázat nebo odhalit. Jedna nejmenovaná firma dokonce dlouhodobě nabízela, že klienty odveze s majákem třeba na letiště. Nyní nám po Praze jezdí i dva naše bývalé sanitní vozy, které používají majáky i naše označení, a nikdo s tím nic neudělal, přestože jsme celou záležitost předali policii.

Úsměvně pak vyznívají její aktivity proti vozům „Anděl 112“. Všichni provozovatelé sanitních vozidel jsou přitom placeni ze zdravotního pojištění.

Stát přenáší své povinnosti na ZZS

V zákoně jsou dále některé zbytečné novinky, které požadují plnění nových povinností a zvyšují náklady ZZS. Bude nutné navýšit počet pracovníků útvaru krizového managementu (který je třeba ještě přejmenovat na pracoviště krizové připravenosti), přitom mnoha ZZS stačilo, tak jako doposud, mít jen jednoho krizového manažera, a to i na zkrácený úvazek.

Zákon dále zavazuje ZZS koordinovat vzdělávání pracovníků složek integrovaného záchranného systému (IZS), které jsou státní, ale ZZS jsou přitom krajské. Takovéto vzdělávání by měl u svých organizací zajistit stát a nepřenášet tuto povinnost na kraje a krajské ZZS, které jsou zde především proto, aby zachraňovaly, ne aby vzdělávaly. Není také jasné, co je míněno koordinací, jak se bude financovat, kde máme vzít lektory a tak dále.

Zcela nově máme zabezpečovat i činnost intervenční psychosociální služby pro mimořádné situace. Co to znamená? Že zde budu mít 24 hodin denně k dispozici psychology, kteří budou čekat, zda se náhodou něco nestane? V Praze nebyla mimořádná situace několik let, tak proč zbytečně platit další zaměstnance, kteří vlastně nebudou mít žádnou práci? A kolik by jich mělo být? Jeden, dva, deset…? Při mimořádných událostech jsou jich potřeba i stovky.

Dotace bez uvedení účelu

V poslední době jsme byli nuceni dělat škrty v rozpočtu a snižovat počty zaměstnanců, ale zákon nás tlačí k opačnému – počty pracovníků zase navyšovat. A já tvrdím, že zcela zbytečně a na úkor krajů.

Ministerstvo zdravotnictví má sice poskytnout finanční prostředky na krizovou připravenost ve výši cca 10 Kč na 1 obyvatele kraje, v důvodové zprávě je však uvedeno, že tato částka není určena na platy zaměstnanců. Takže na co je?

V posledních letech jsme nakoupili potřebné vybavení (mobilní stany, speciální techniku včetně Golema), momentálně tedy nemáme potřebu tyto prostředky využít. Navíc není akceptováno specifikum Prahy, kde jsou rizika nejčetnější i nejvyšší a kde je denně asi 300 tisíc návštěvníků navíc, na něž nám nikdo nepřispívá. Středočeši, kterým zajišťujeme LZS (9 milionů/rok), nám nedávají ani korunu.

Stejně tak v pražských nemocnicích léčí kolem 30–40 % Středočechů, jejichž léčbu hradí rozpočty pražských, nikoli středočeských poboček ZP. Teď se problém ještě rozšíří nebo prohloubí o peníze, které získá Středočeský kraj a jejich ZZS, ale péči budeme zabezpečovat v Praze za peníze Prahy.

Na jedné straně je výhodou, že jednotlivé novinky vyplývající z nového zákona nabývají platnosti až za několik měsíců či let, na straně druhé tatáž skutečnost vytváří organizační zmatek a mnoho nejasností.

Trestněprávní popotahování

Co se týče zákona o zdravotních službách, zde vnímám jako problematickou oblast týkající se informovaného souhlasu, respektive negativního reversu. U nás je problém, pokud někoho odvezete násilím, zda jste nezasáhli do jeho soukromí a svobodného práva rozhodovat o svém zdraví.

Mohu uvést nedávnou brněnskou kauzu domácího porodu, kdy lékař nařídil za asistence policie odvoz rodičky a novorozeněte do nemocnice, za což byla ZZS pravomocně odsouzena k úhradě škody. Uvedený lékař ZZS bohužel zemřel, ale nechci ani domyslet, jak by byl tímto soudem souzen on.

Na druhé straně jsme často popotahováni, když někoho někde necháme. To se stalo například v případě olomouckého bezdomovce, který byl „pouze“ opilý. Bezdomovci představují problematickou a rizikovou skupinu, zejména právě ve spojení s alkoholem. Opilci bývají agresivní a často takzvaně nad věcí, odmítají pomoc, přičemž opilost může zastínit řadu život ohrožujících stavů.

Negativní revers sice pacientovi dává právo odmítnout péči, ale pokud nás on nebo v případě jeho úmrtí pozůstalí zažalují, budeme obtížně vysvětlovat, zda byl dotyčný ve stavu příčetnosti, zda byl podrobně obeznámen se všemi riziky a zda je jeho podpis relevantní. Vlastně nemáme ani možnost, ani právo vyšetřit případnou opilost. Obávám se, že i nadále – a možná komplikovaněji – budeme obhajovat, proč jsme jednoho pacienta odvezli proti jeho vůli do nemocnice a jiného ponechali na místě nebo doma.

Zdánlivě bombastické novinky

V zákoně nacházíme i zdánlivě bombastická ustanovení týkající se práv lékařů a pacientů. Třeba že záchranářům je umožněno za účelem pomoci vniknout k pacientovi do bytu nebo že mohou odmítnout poskytnout péči, pokud je pacient ohrožuje.

Stejně jsou legislativně zakotvena různá práva pacientů – možnost rozhodovat, kde budou hospitalizováni, jak s nimi bude nakládáno, že může být přítomna blízká osoba, že děti u sebe mohou mít rodiče, slepci vodicího psa… to vše jsou ale věci, které již běžně v praxi fungují nebo jsou naopak v podmínkách ZZS nereálné a neakceptovatelné. Přesto nám hrozí vysoké sankce.

Toto je jen výčet malé části problémů, které nám proklamovaná zdravotnická reforma přináší. Kolegové v nemocnicích a ambulantních praxích na tom budou stejně špatně jako dosud, spíše ještě hůř.

Autor Zdeněk Schwarz, ředitel ZZS HMP



Zdroj: zdn.cz

Související článek + znění zákona

Zákon o záchranné službě odhlasován. Verze jen o nás, ale ne už pro nás

Zákon č. 374/2011 Sb. o zdravotnické záchranné službě, kterému ovšem zatím bohužel chybí prováděcí vyhlášky


V minulé anketě, která se také týkala zákona o zdravotnické záchranné službě, kdy jste se mohli vyjádřit, které sociální výhody byste v zákoně preferovali (nakonec tam nejsou žádné), jste se vyjádřili následovně:

4% - 34 hlasů: preferovalo ozdravný pobyt nad rámec řádné dovolené

1% - 10 hlasů: preferovalo odchodné – zvýhodněné proti zákoníku práce

95% - 714 hlasů: preferovalo výsluhový příspěvek, tak jak byl původně navrhován


Dnes jsem připravil novou anketu, ve které se můžete vyjádřit ke schválenému zákonu o zdravotnické záchranné službě, který začal i s absencí většiny prováděcích vyhlášek platit od 1. 4. 2012. Že by to byl skutečně jen APRÍL???

Sigmund

Komentáře k článku

Buďte první kdo přidá příspěvek k této aktualitě.

Copyright © 2021 Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.