Děkujeme, že nás chcete hájit. Ale rádi bychom sami, jako doposud !!!
28.02.2012
Slovy klasika: „Je to hnus velebnosti“. Do takto krátké větičky by se dalo shrnout téměř vše, co by se mohlo k článku "Někdo musí hájit i optiky a záchranáře říká exministrině o komoře nelékařů" říci. Nicméně jelikož by možná někteří netušili proč, pokusím se zde na některá tvrzení zabalená úhledně do vznešených úmyslů reagovat obsáhleji.
Tvrzení první:Vznikající komora nelékařů má podle prezidentky České asociace sester Dany Juráskové posílit postavení menších zdravotnických profesí. Nyní se například laboranti nebo fyzioterapeuti jen těžko dostávají k informacím. Pomoci má komora i při komunikaci, protože nebude potřeba oslovovat několik desítek subjektů.
Dle mého soudu je opak pravdou. Posledních šest let jsem s kolegy z vedení organizace KZ ZZS ČR pravidelně jezdil jako zástupce nevelké profesní organizace na jednání konaná na Ministerstvu zdravotnictví ČR, pravidelně byla naše profesní organizace obesílána materiály v připomínkovém řízení a za tuto dobu se nám podařilo do legislativy stran našich nelékařských zdravotnických povolání ze ZZS dostat velmi mnoho potřebného pro výkon našich povolání. Bylo to právě proto, že problematiku neřešil někdo za nás, ale že jsme měli možnost tuto velmi specifickou problematiku na jednáních a v písemných materiálech vysvětlovat a naše návrhy obhajovat přímo s tvůrcem legislativy. Myslím tedy, že není nic snadnějšího, než aby se MZd ČR i nadále chovalo korektně, a dále obesílalo i malá profesní sdružení (fungující klidně na bázi komor) a vše bude fungovat jak má. Je to sice pracnější a zdlouhavější, ale vede to ke správnému cíli. Tím cílem není nic jiného, než aby NLZP všech profesí podle této legislativy mohli svoji profesi skutečně vykonávat a v konečném důsledku z toho profitoval pacient. Znovu zopakuji, že nám trvalo šest let, než se nám v legislativě podařilo opravit alespoň ty nejhorší nesmysly, která tam byly vloženy právě v době, kdy se k návrhům zákonů a vyhlášek malé profesní organizace vyjadřovat nemohly (neexistovaly nebo nebyly obeslány) a dal je tam někdo, kdo to sice mohl myslet dobře, ale tak široké problematice prostě a jednoduše porozumět nemohl.
Jestli se tedy, jak sděluje paní bývalá ministryně, malé profesní organizace na rozdíl od velkých nedostávají k informacím, tak se jedná ze strany poskytovatele informací o diskriminační jednání. Nebylo by tedy lépe diskriminační jednání jednoduše odstranit?
Tvrzení druhé:Komora by tak měla usnadnit komunikaci. Narážím například na to, že při vypořádání připomínek k různým zákonům je potřeba komunikovat s několika desítkami subjektů, a to je náročné.
Této problematiky jsem se dotkl už při výkladu tvrzení prvního. Dodám jen, že Ministerstvo zdravotnictví je NAŠE ministerstvo, které by se nemělo bránit jednání se zástupci všech profesí, ale naopak. Nemělo by nikoho zvýhodňovat, ale ani nikoho diskriminovat. Usnadnit si situaci takovým způsobem, že ministerstvo bude mít pro jednání jen jednoho partnera, sice znamená skutečně velké zjednodušení a ulehčení práce, ale výsledkem takové práce je pak mnohde nepoužitelná legislativa v praxi! Proto zastávám názor, že je přínosnější, aby ministerstvo komunikovalo dál s každým subjektem, který o to stojí zvlášť, protože jen ten subjekt nejlépe ví, co v ustanoveních týkajících se právě té které profese potřebují a jak výkon profese skutečně v praxi v terénu vypadá.
Tvrzení třetí: Konkrétní aktivita vznikla loni v červnu, kdy jsme jako Česká asociace sester (ČAS) pozvali odborné společnosti k jednacímu stolu. Byli jsme velmi překvapeni, že už tehdy se ozvali téměř všichni, i když je to dobrovolné.
Vydávat za nějakou podporu, že se na svolané jednání dostavili zástupci téměř všech profesních organizací, není úplně férové. Nebylo to poprvé, co se nějaká profesní organizace domnívala, že našla problém a ostatní svolala k řešení společného problému. I v těchto případech byla účast hojná. Bylo by totiž nezdvořilé a také netaktické, se na jednání nedostavit a nevyslechnout si argumenty k problematice, které právě vedly ke svolání jednání.
Dodám, že hned na druhém jednání bylo svolavatelem (ČAS) řečeno. Kdo nejde s námi, ať odejde. Neměl ani jezdit. My (JÁ) to stejně zbudujeme a vaše profese do struktury zapracujeme, i když nechcete. My tu JEDNU komoru prostě za podpory ministerstva vybudujeme.
Tvrzení čtvrté:Jednání se odmítly účastnit tři organizace. Asociace klinických logopedů ČR sice byla na prvním jednání, ale tam zástupci vysvětlili, že chtějí vytvořit vlastní komoru. Asociace klinických psychologů ČR odmítla spolupráci z podobných důvodů hned na začátku. Jejich postoj chápeme, je to dobrovolná aktivita. Kromě toho jsme dostali záporné stanovisko Asociace reprodukční embryologie. To je velmi malá odborná společnost, která má natolik specifické problémy, že nevidí pro členství důvod
My se sice jednání účastnili, ale nepodporovali jsme a nepodporujeme ani nadále vznik pouze jedné komory. Na prvním i druhém jednání (zde jsme předali i písemné stanovisko) jsme za Komoru záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky (KZ ZZS ČR) velmi jasně a srozumitelně deklarovali, že považujeme za naprosto nesprávné položit otázku pouze do polohy vzniku jedné velké komory pro všechny, nebo nic, a že KZ ZZS ČR myšlenku transformace profesních organizací z občanských sdružení do komor podporuje, ale zároveň navrhuje preferovat takové znění zákona, které by profesním organizacím umožnilo se svobodně rozhodnout, zda si v mezích zákona budou spravovat komoru svoji vlastní, nebo zda se chtějí sdružit do komory společné, obdobně jako je tomu v § 47 zákona 578/2004 Z.z., upravujícího komory na Slovensku. A potom pokud budou profese/profesní organizace NLZP, které svobodně vyjádří vůli být sloučeny do jedné profesní organizace s ostatními, nechť se tak stane, to není nic proti ničemu. Na druhou stranu profesním organizacím, které ale naopak budou chtít být samostatnou komorou jen pro profesi svoji (nebo se dohodou příbuzné profese pro společnou komoru dvou a více profesí), nechť jim v takové aktivitě žádným způsobem bráněno není.
Opakuji, že z výše popsaného musí být naprosto jasné, že KZ ZZS ČR vznik pouze jedné komory NLZP nepodporuje. Koneckonců to vyplývá i z aktualitě.
Závěrem se dotknu ještě některých oblastí, z nichž některé jsou zmiňovány i v uvedeném článku.
Jak bylo v článku zmíněno, tak zdravotníci mají dle zákona 220/1991 Sb. zřízeny tři komory, a sice lékařskou, stomatologickou a lékárnickou. Povšimněme si faktu, že ani tyto tři profese sdružující zdravotníky výhradně s doktorským a magisterským vzděláním nemají jen jednu profesní komoru, ale tři.
Na druhé straně více jak 155 tisíc nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP) se současnými 41 rozličnými profesemi (27 profesí pro výkon profese bez odborného dohledu + 14 profesí s výkonem profese jen pod dohledem či vedením) a se škálou vzdělání od základního (např. sanitáři vzešlí z rekvalifikací přes úřad práce), přes střední, středoškolské úplné, vyšší až po vysokoškolské od Bc. až po Mgr a Ph.D a MBA., by mělo mít komoru jen jednu?! PROČ, když tam nejde a o moc a peníze, jak je deklarováno?
Další záhadou je postoj samotného MZd. ČR. Proč už na druhém jednání byla přítomna zástupkyně ministerstva. Proč ani jednou neodpověděla na otázky, co tam vůbec dělá? Jaká je role MZd.? Proč samo ministerstvo nepracuje na zákoně o komorách pro NLZP, když jej preferují?
Jestliže ministerstvo připravuje novelu zákona 96/2004 Sb., do které chce vložit ustanovení, kterým přenáší nějaké kompetence a povinnosti na profesní organizaci(e), tak musí přeci SAMO takovou legislativu připravit. Nebo ne? Čeká, jestli se toho nějaká profesní organizace ujme? Nebo je domluveno, která se toho ujme a jak???
Představme si analogii. Ministerstvo připravilo v nedávné době velkou spoustu nových zákonů, kde určuje povinnosti a práva státu, zřizovatelů, pacientů apod. Proč například i v tomto případě nečekalo, jestli k tomu například svaz pacientů vydá nebo nevydá prováděcí vyhlášku??
Není asi náhodou, že se iniciativy na místo obvyklého způsobu, který je zvyklý pro demokratické státy, ujala zrovna ČAS, když jak sama paní Jurásková říká, jsou největší, mají nejvíc informací, ona byla ministryní, je členkou Pracovní komise k transformaci nelékařských zdravotnických povolání v České republice. Dál raději nebudu pokračovat.
Přeci, pokud má ministerstvo potřebu na profesní organizace nějaké povinnosti přenést, ať připraví jednoduchý všeobecný zákon o komorách NLZP, kde stěžejní komorou může být komora sester, která si bude moci přibrat jednak profese, které do jejich komory budou chtít dobrovolně a také profese, které svoji vlastní profesní organizaci nemají, a tudíž by nelékaři těchto profesí byli neuchopeni, neregistrováni. Ať takový zákon ale umožní demokraticky žít a svobodně si samostatně a svébytně spravovat své profesní záležitosti těm nelékařským profesím, které o sdružení do jedné velké komory zájem mít nebudou.
