Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Jak šel čas aneb 111 let záchranářských Škodovek. Připomeňte si slavné sanitky!

02.07.2017

Jak šel čas aneb 111 let záchranářských Škodovek. Připomeňte si slavné sanitky!

 

 

Historie záchranářských aut z Mladé Boleslavi se začala psát ještě za dob značky Laurin & Klement. Zatím nejnovějším dílem je Kodiaq upravený pro Zdravotnickou záchrannou službu.

 

 

Škoda je dlouhodobě nejprodávanější značkou na českém trhu, vedle rodin ji používají také firmy nebo třeba i policie a zdravotníci. Právě v oblasti záchranářských vozidel mladoboleslavské modely působí už 111 let, začalo se tedy s nimi ještě za éry značky Laurin & Klement. Jestliže v minulosti Škodovky (a Laurinky) sloužily hlavně jako sanitní vozy pro převoz pacientů, dnes kvůli chybějícímu užitkovému autu v nabídce jde hlavně o automobily pro rychlý převoz lékařů a záchranářů.

První v Československu vyráběnou sanitkou byl Laurin a Klement C 10/12 HP z roku 1906. Údajně bylo vyrobeno celkem 14 kusů a jeden z nich byl ve vojenské sanitní verzi. Byl určen pro přepravu nemocných a raněných na čtyřech lehátkách ve dvou patrech nad sebou. Foto: Škoda Auto

 

Vůbec nejstarší vůz tohoto druhu vznikl v Mladé Boleslavi už pěkně dávno, v roce 1906, tedy jen krátce po vzniku vůbec prvního automobilu tehdejší značky Laurin & Klement. A právě na základech tehdejšího modelu Voiturette A vznikla i první sanitka. Ta byla určena pro armádu a zvládla převážet až čtyři raněné, díky dvěma lehátkům ve dvou patrech, které jsou dobře vidět i na přiložené fotografii. Ve srovnání s výchozím modelem Voiturette A měl tzv. typ C1 rozvor prodloužený z 1.905 mm na 2.630 mm. Výchozí litrový motor o výkonu 5,2 kW pak nahradil dvoulitr s výkonem 8,8 kW.

 

Karosa a ti další

Jen krátce poté Laurin & Klement dodal první automobil i pražským záchranářům, respektive tehdejšímu Pražskému dobrovolnému svazu ochrannému. Automobil zakoupený Pražskou městskou pojišťovnou měl první „ostrý“ zásah 20. ledna 1911, kdy úspěšně zachraňoval číšnici ze Žižkova, která se pokusila spáchat sebevraždu. „Tímto moderním vehiklem, plně vyhovujícím hlavní podmínce první pomoci, rychle a chvatně byla dopravena oběť nešťastné lásky,“ napsaly o zásahu tehdejší Národní listy.

Škoda Superb 640 z roku 1934

Spíše než samotná automobilka se vozidly pro lékaře zabývaly v první polovině dvacátého století karosárny, které vzaly základ auta a postavily na něm speciální nástavbu. Mezi takové patřil třeba pražský podnik Oldřicha Uhlíka, který nesl později více proslavený název Karosa. V oboru ale působily i karosárny Sodomka z Vysokého Mýta, Petera z Vrchlabí, Šebek a Vyskočil z Prahy či Plachý z Brna.

Škoda Favorit 904 z roku 1936

Uhlík od roku 1929 stavěl sanitní nástavby pro zdravotní odbor hlavního města. Za základ přitom používal lehký užitkový vůz Škoda 125, který byl poháněn motorem o objemu 1,9 litru a výkonu 22 kW. Pro sanatorium v Praze-Podolí zase zhotovil přes pět metrů dlouhou sanitu na bázi Škody 6R, modelu poháněného 2,9litrovým šestiválcem o výkonu 37 kW. Do Kadaně zase zamířila Škoda 645 s dvojicí nosítek zavěšených podle amerického patentu na vinutých pružinách.

Škoda Popular

V polovině 30. let jezdilo po československých silnicích už asi 400 sanitek, které vedle nemocnic a sanatorií provozoval třeba také Červený kříž. Druhá polovina 30. let byla ve znamení sanitek na bázi Škodovek střední a vyšší třídy, jmenovitě tedy Rapid, Favorit a Superb. Jako základ ale posloužili nejlidovější model, Škoda 995 „Liduška,“ která byla dlouhá jen 3.800 mm a její rozvor činil 2.200 mm. Vnitřní prostornosti prospělo vysunutí motoru vpřed, umístění chladiče k dělicí stěně a převodovka u zadní nápravy.

Stejšna známá ze Sanitky

Poválečná výroba sanitek začala nedlouho po skončení bojů. V bývalé karosárně Petera ve Vrchlabí vznikaly sanitní vozy na bázi typů 1101/1102 „Tudor.“ Jednalo se o zajímavý vývozní artikl, o který měli zájem třeba v Egyptě. Vzhledem k relativně krátkému rozvoru 2.485 mm však musela být dělicí stěna vedle řidiče vyklenuta vpřed, aby se do vozu vešlo lehátko. Spolujezdci tak muselo stačit úzké nouzové sedátko.

Škoda Tudor

S následujícím modelem 1200, první sériovou Škodou s celokovovou karoserií, začíná úspěšná éra sanitních aut mladoboleslavské značky. Kvůli zvětšení vnitřního prostoru byl autu prodloužen rozvor na 2.685 mm, díky čemuž 4.600 mm dlouhá sanita pojmula dvoje nad sebou umístěná nosítka, případně jedno pohodlnější lůžko. O pohon auta s klasickou koncepcí se staral čtyřválec o objemu 1,2 litru kombinovaný se čtyřstupňovou ručně řazenou převodovkou.

Zpočátku se sanitní vůz vyráběl v Kvasinách, kde mezi lety 1952 až 1956 vzniklo asi 2.000 jeho exemplářů, poté se produkce spolu s modernizací auta přesunula do Vrchlabí, kde bylo do roku 1961 postaveno dalších bezmála 5.300 kusů. Vylepšený vůz, nazvaný Škoda 1201, se lišil hlavně výkonnějším motorem. Čtyřválcová dvanáctistovka si polepšila z 26,5 kW na 33,1 kW. Právě 1201 je známá třeba z původního seriálu Sanitka s Jaromírem Hanzlíkem v hlavní roli.

Škoda 1201

Ze seriálů je dobře známá i Škoda 1202, lidově stejšna podle výchozí karoserie kombi (z anglické zkratky STW – station wagon), která 1201 nahradila na začátku šedesátých let. Páteřový podvozek byl sice převzat z předchůdce, hranatá karoserie měla modernější tvary. A navíc byla prostornější, přestože s délkou 4.485 mm byla kratší než předchůdce. Výkon se zvýšil na 34,6 kW, později pak na 37,5 kW.

Škoda 1202

Zadní sedadla byla u sanitky nahrazena lůžkem pro pacienta a sedadlem pro ošetřovatele či lékaře. Jestliže u předchůdce se zadní dveře sklápěly dolů, u 1202 se vyklápěly nahoru. Pro změkčení charakteru odpružení (tedy kvůli komfortu pro pacienta) bylo příčné listové pero zadní nápravy v roce 1963 doplněno o dvojici vinutých pružin. Ve srovnání se sériovým kombi pak sanitka měla pískovaná zadní boční skla, svítící červený kříž nad předním sklem nebo modrý majáček. Chybět samozřejmě nemohla ani radiostanice. Do roku 1970 vyjelo ze závodu Vrchlabí více než 12.000 sanitních vozů na bázi 1202.

Dvanáctsettrojka

V druhé polovině šedesátých let pak přichází zřejmě nejznámější škodovácká sanitka – postavená na bázi 1203, která sloužila ještě dlouho po revoluci, později už možná ne jako sanitka, ale na převoz krve nebo dalšího zdravotnického materiálu. Dlouhá léta tak byla nejrozšířenějším automobilem svého druhu v Československu. A to přestože měla (hlavně po přesunu výroby do slovenské Trnavy) problémy se svojí spolehlivostí a někdy ji tak mechanici nemocnic museli spravovat už při přebírání.

Škoda 1203

Její příchod byl ale značně opožděn, první prototyp 1203 pro nemocnice vznikl už na začátku šedesátých let. Jenže nedostatek dílů a volných výrobních kapacit znamenal, že si zákazníci na 1203 museli počkat, výroba se rozjela až v roce 1968, a to v nevyhovující továrně ve Vrchlabí, přestože už třeba v roce 1962 bylo rozhodnuto, jak se tento užitkový model bude jmenovat.

Škoda 1203

Navzdory tomu, že 1203 měla zpoždění, samotná sanitka v tehdejší době patřila mezi nejmodernější auta svého druhu. Na jejím vývoji se totiž podílelo i Ministerstvo zdravotnictví, takže automobil v době vzniku odpovídal své funkci. Minimální inovace v následujících letech ale znamenaly, že 1203 rychle zestárla a na konci osmdesátých let působila už zastarale. Vždyť třeba použité lůžko pro pacienta pocházelo z předchozího modelu. A ani komfort pro ošetřujícího lékaře nebyl ideální, jak se ukázalo třeba ve filmech o Básnících. Přesto všechno jen mezi lety 1968 a 1981 bylo postaveno ve Vrchlabí přes 9.900 exemplářů 1203 ve verzi sanitka, ke kterým je nutné připočíst další automobily, postavené už v Trnavě pod označením TAZ 1500.

Nová doba

Po revoluci se Škoda ze sanitek přeorientovala na automobily pro rychlý převoz lékařů. Princip tzv. randez-vous systému je v tom, že na místo nehody nejprve co nejrychleji vyrazí lékař, aby mohl poskytnout první pomoc. Naopak velká sanitka, která vzhledem ke své koncepci zkrátka nemůže být tak rychlá a hbitá jako běžné osobní auto, může na místo dorazit i později, protože lékař už je na místě a zraněné ošetřuje. K pacientům tak dnes hlavně vyráží odcházející Škoda Yeti, vedle níž je hojně využívána také Octavia Combi.

Vůbec nejnovějším škodováckým dílem pro záchranné služby je pak Kodiaq. Ten vedle speciálního reflexního zbarvení a diodových výstražných světel dostal do výbavy výsuvný modul v zavazadelníku pro uložení lékařského vybavení, hasicí přístroj, odolnou dělicí přepážku, defibrilátor, odsávačku, plicní ventilátor či lékařskou sadu první pomoci.

I po konci 1203 se ale Škoda typickými sanitkami zabývala. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let bylo postaveno několik desítek sanitek na bázi Favoritu a odvozeného kombi Forman. Sanitní vůz s typovým označením 788 dostal zesílenou podvozkovou plošinu s rozvorem nataženým na 3.100 mm. Výsledný automobil s aerodynamickou nástavbou tak na délku měřil 4.715 mm. V zadním prostoru přístupným pravými bočními dveřmi nebo zadními nechybělo jedno skládací lůžko, sedadlo pro ošetřujícího lékaře a nouzové sedátko pro případný převoz další osoby. K realizaci ale nedošlo, překotná doba porevolučních změn znamenala, že zůstalo jen u jediného prototypu 788. Nemocnice po revoluci raději sháněly západní techniku.

prototyp Škoda Favorit Forman prodloužená verze

Na lékařském automobilu se znovu začalo pracovat po debutu kombíku Forman, o její vznik se společně snažil prodejce Škodovek v Kosmonosech a pražská firma Focus. V tomto případě se už počítalo s automobilem pro lékařskou službu první pomocí a pohotovostní službu. Proto vůz nadále umožňoval převoz čtyř osob, nechyběla tu ale skládací nosítka, která se dovnitř vešla díky sklopným zadním sedadlům. V akutních případech tak automobil mohl pacienta okamžitě odvézt. Ve výbavě pak byl i EKG přístroj, defibrilátor nebo chladnička pro převoz krve. Kombi s označením Forman Medica bylo testováno v Mladé Boleslavi a Ostravě, vyvezeno dokonce bylo i do tehdejší Jugoslávie.

Škoda Favorit Forman jako RV, LSPP

Sama Škoda pak pracovala přímo na sanitce, která vznikla pomocí speciální laminátové nástavby na Formana. Jednalo se vlastně o upravený Forman Plus. Dvoumístná dodávka vyvinutá ve Vrchlabí umožnila převoz jednoho ležícího pacienta a dvou dalších osob (plus řidič). V její výbavě nechyběly držáky na kyslíkové lahve, hasicí přístroj nebo zásuvky pro napojení lékařských přístrojů. Nosítka pak mohl nahradit inkubátor, zatímco podlaha z PVC byla snadno omyvatelná. Montáž tzv. Formanu Plus Ambulance se časem přesunula do Kvasin, zdravotnickou výbavou měla na starosti královéhradecká společnost Regina. Celkem bylo smontováno asi 125 exemplářů této sanitky. Nejvíce jich vzniklo v roce 1993, poslední kus byl dokončen v roce 1995.

David Bureš

Zdroj, další foto i videa: auto.cz

 

Článek byl výhradně o sanitních vozidlech Škoda, ale nemohu nezmínit další domácí porevoluční sanitky, které vznikly přestavbou do té doby výhradně tzv. "papalášských" vozů Tatra 613 na sanitní vozidla s nosítkami, jako vůz RLP.

Tatra 613

A také legendární Avii Furgon v úpravě sanitního vozidla pro Rychlou lékařskou pomoc. Posádky RZP neexistovaly.

Avia Furgon

 

Sigmund

 

 

Komentáře k článku

Buďte první kdo přidá příspěvek k této aktualitě.

Copyright © 2017 Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.