Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Pojďme se konečně všichni zacílit na co nejlepší přípravu NLZP ze ZZS

05.05.2013

Pojďme se konečně všichni zacílit na co nejlepší přípravu NLZP ze ZZS

Kvalitní záchranář = budoucnost ZZS





Dlouhodobě neřešený problém s každoročním úbytkem lékařů na ZZS, snižováním posádek rychlé lékařské pomoci a v lepším případě přechod na RV-systém se díky blížícímu se konci výjimky možnosti vyššího počtu přesčasových hodin pro lékaře v plné nahotě v posledních dnech mediálně rozvířil více, než kdy jindy před tím.


My, kteří na záchrankách léta pracujeme, víme, že o problému se ví nejméně patnáct let. Ano za patnáct let se pro posílení nebo alespoň udržení stavu lékařů na ZZS prakticky neudělalo nic (nemám na mysli přeplácení, aby bylo hned jasno). Vede se dlouhodobě jakási debata, co by se mělo a nemělo, co by se mohlo a nemohlo, ale hmatatelný výstup jsme nezaregistrovali žádný.

Na první pohled by se mohlo zdát, že nám, jako komoře záchranářů nepřísluší posuzovat, jak si to lékaři nastaví či zařídí. Na druhý pohled je ale zřejmé, že nedostatek lékařů na ZZS vede po celou dobu planých diskuzí k tomu, že tento handicap stále více doléhá na nelékařské zdravotnické pracovníky záchranných služeb, zejména pak na zdravotnické záchranáře a všeobecné sestry se specializací.

Setrvalý úbytek lékařů způsobil každoroční nárůst výjezdů obsloužených posádkami RZP (bez lékaře), kdy za posledních 15 let narostl z 10% na loňských 66%. To je ale celorepublikové číslo. Například v Praze dosahuje 85% a v Libereckém kraji 80%. Výrazně se změnilo se portfolio indikací, na které jsou posádky RZP primárně, ale i sekundárně vysílány. Nezměnil se ovšem systém přípravy NLZP!!!



Platí pravidlo, že čím větší město (krom Prahy) a čím blíž do nemocnice,
tím spíš v oblasti operuje posádka RLP,
čím dál od civilizace a nemocnice, tím spíš v oblasti operuje posádka RZP



Největším problémem pro NLZP je, že na změny systému poskytování neodkladné PNP nereagovala i příprava zdravotnických záchranářů, na kterých dnes systém už z 2/3 stojí, a je předpoklad, že brzy bude stát cca ze 4/5. Odpovědná místa patnáct let řeší, jak udržet neudržitelé a osnovy studia a odborná příprava zdravotnických záchranářů, na kterých je systém už dnes z velké míry postaven se za posledních 20 let téměř nezměnily, a tak i dnes školy připravují absolventy pro výkon povolání odpovídající požadavkům polovině devadesátých let minulého století.

A tak jediný posun, který jsme v komoře zaregistrovali je, že i oficiální místa a mnohdy i zarputilí odpůrci posádek RZP, zarputilí odpůrci zvyšování kompetencí NLZP, zarputilí odpůrci „paramedického systému“ si dnes uvědomují, že ať chtějí či nechtějí oni nebo my, tak se mu každoročně přibližujeme. Tím nechci říci, že to je to, oč jsme kdy usilovali. Vždy jsme se přikláněli k myšlence, že nejlepší by bylo zachovat systém kombinovaný. K nastavení a udržení kombinovaného systému je ale zapotřebí nejdříve udělat zejména tři zásadní rozhodnutí, která dle našeho soudu měla být učiněna už daleko dříve. Jednak se shodnout na míře kombinace, jestli 30% RLP/70% RZP nebo 20%/80% či jinak. Poté nastavit podmínky udržitelnosti nastaveného procenta posádek s lékařem. Poslední věcí, která se ale měla začít dělat také už dávno, je posílit vzdělávání, praktické dovednosti a tím i kompetence NLZP pracujícím na ZZS. A to je ta věc, kterou bychom se chtěli a měli nadále zabývat.

Jak uvádím výš, příprava zdravotnických záchranářů je zastaralá a dávno neodpovídá požadavkům současné praxe. Všechny úrovně vzdělání jsou postaveny na stejnou rovinu a každoročně školy opustí cca 250 až 300 absolventů oboru zdravotnický záchranář. Jen hrstka z nich pak může získat práci v oboru. To je přesný opak toho, co systém potřebuje. Systém by potřeboval každoročně maximálně 50 až 70 nových zdravotnických záchranářů, ale naopak špičkově připravených nejen po teoretické, ale i po praktické stránce. Dále by potřeboval současné zdravotnické záchranáře a všeobecné sestry ze záchranek doškolit ve specializaci URGENTNÍ MEDICÍNA.



Proč?
Protože hlavním a každodenním problémem zdravotnického záchranáře
při samostatném výkonu povolání ve výjezdových skupinách rychlé zdravotnické pomoci (RZP) je,
že se musí spolehnout sám na sebe, na své znalosti a dovednosti
a ještě naprosto přesně v mantinelech kompetencí,
které jsou mu svěřeny legislativou.



Specializační vzdělávací program pro zdravotnické záchranáře s názvem URGENTNÍ MEDICÍNA nevznikl z popudu těch, kteří mají dle zákona primární odpovědnost za zajištění odpovídající přednemocniční péče, ale vznikl až na základě požadavku, tlaku a za nesmírného úsilí profesních organizací, protože tyto si po celou dobu uvědomovaly, že systém vzdělávání a s tím spojených kompetencí je už dávno v každodenní realitě, která na ně klade každoročně více práce a odpovědnosti nedostatečný. Aby ale specializační program a rozšířené kompetence vůbec mohly spatřit světlo světa, musely profesní organizace zajistit i dohodu s MZ ČR, A ZZS a OS UM a MK, což se během roku 2010 podařilo.

Obrovským kladem specializačního programu je, že je z velké míry zaměřen na praktické dovednosti, které bude muset každý absolvent studijního programu splnit a splnění potvrdit zápisem v logbooku.
Při poslední novelizaci legislativy v roce 2011 se profesním organizacím také podařilo do vyhlášky o činnostech pro Záchranáře pro UM připravit a vložit zcela nové a hlavně rozšířené kompetence, které odpovídají současným požadavkům na výkon profese zdravotnického záchranáře.
Nicméně zase přešlapujeme téměř na místě. Studium programu je drahé, NLZP si je sami zaplatit nezvládnou, zaměstnavatelé finanční prostředky nazbyt také nemají. A tak počáteční radost alespoň z dílčího úspěchu možnosti zlepšení přípravy zdravotnických záchranářů alespoň navazujícím studiem kalí i fakt, že předloni bylo na specializaci UM přiděleno 15 a loni dokonce jen 5 rezidenčních míst. To je žalostně málo. Přitom profese zdravotnického záchranáře je specifická právě tím, že na rozdíl od ostatních nelékařských profesí vykonává činnosti i u těch nejtěžších poruch zdraví bez rozdílu věku pacienta mimo zdravotnické zařízení v terénu bez možnosti okamžité pomoci lékaře.

Proto si myslíme, že už je na čase změnit myšlení, přestat zachraňovat systém z devadesátých let minulého století, který se stejně ve smyslu lékařského obsazení vyvíjí a mění sám a jedinou reakcí je, že odpovědní na všech stupních už jen následně přeskupují síly a prostředky.

V komoře jsme přesvědčeni, že už dávno nastal čas se skutečně začít cíleně věnovat těm, na kterých systém z velké míry už dne stojí a v budoucnu se jejich role ještě zvýší. Začít se daleko více věnovat odborné přípravě zdravotnických záchranářů, řidičů vozidel ZZS a všem NLZP ze záchranných služeb. V porovnání s tím, co pro společnost odvádí a odvádět budou, to zcela jistě nebudou špatně investované prostředky, čas a námaha.



My všichni si musíme uvědomit, že my i naši blízcí bez rozdílu věku, pohlaví a politického přesvědčení jsme potencionálními pacienty zdravotnických záchranářů.
A když nic jiného, tak tato skutečnost by měla být důvodem,
proč bychom pro přípravu zdravotnických záchranářů měli dělat maximum.



Proto budeme v KZ ZZS ČR opět hledat všechny možnosti, jak zajistit zlepšení nejen kvalifikační přípravy ale i celoživotního doplňování teoretických znalostí a praktických dovedností NLZP všech kategorií vykonávajících povolání na záchranných službách, aby příprava odpovídala současným a budoucím požadavkům na ně kladených.




Sigmund


Komentáře k článku

Buďte první kdo přidá příspěvek k této aktualitě.

Copyright © 2020 Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.