Přihlášení

Zapomenuté heslo

Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky

Prezident AZZS ČR MUDr. Marek Slabý - Je třeba dořešit LZS po roku 2020, nadužívání ZZS a vyřešit problém s tísňovými čísly

06.08.2017

Prezident AZZS ČR MUDr. Marek Slabý - Je třeba dořešit LZS po roku 2020, nadužívání ZZS a vyřešit problém s tísňovými čísly

 

 

 

Letecká záchranná služba působí v Česku od roku 1987, nyní vrtulníky startují z deseti základen. Ty v Praze, Plzni, Brně a Bechyni obsluhuje Armáda a Policie ČR.

 

Ostatní zajišťují soukromí provozovatelé, rakouská Helikopter Air Transport v Jihlavě a Ostravě, slovenská ATE létá z Olomouce a firma DSA funguje na základnách v Hradci Králové, Liberci a Ústí nad Labem. Soukromé firmy mají smlouvy až do konce roku 2020. Od roku 2021 by měla vše podle plánu Ministerstva zdravotnictví převzít jediná státní organizace. O tom, jak vidí současnost i budoucnost nejen letecké záchranné služby jsme si povídali s prezidentem Asociace zdravotnických záchranných služeb (AZZS) a ředitelem ZZS Jihočeského kraje MUDr. Markem Slabým,MBA.

 

Podle názoru mnohých je ministerstvem připravený materiál neúplný a vybudovat od nuly leteckou firmu, která by byla schopna tuto náročnou činnost vykonávat, za tři roky nelze. Jak situaci vnímáte Vy?

Za Asociaci zdravotnických záchranných služeb máme vytvořenu skupinu, která se snaží ministerstvu zdravotnictví poskytovat odborné závěry a doporučení. Spolupracujeme s odborem zdravotních služeb ministerstva zdravotnictví, nicméně je otázkou, co z toho, co doporučíme bude akceptováno. Vše totiž může dopadnout jako u nedávného tendru na nové provozovatele vrtulníků, kde s našimi připomínkami sice všichni souhlasili, ale nakonec nebyly vůbec akceptovány a jak známo, vše dopadlo přesně tak, jak jsme predikovali. Dodaná technika byla v rozporu s podmínkami veřejné zakázky.

Ovlivnilo to nějak činnost LZS?

V letecké záchrance je snaha udržet vše jako doposud, k extrémnímu výkyvu naštěstí nedošlo, i když v Ústí nad Labem byl v prvním čtvrtletí vzhledem k nejistotě, zde se bude nebo nebude létat pokles počtu zásahů. Jinak jsou počty nalétaných hodin dlouhodobě bez větších změn. Co se zdravotnické praxe týče, k žádným změnám nedošlo a úroveň zůstává srovnatelná s Evropou.

Co tedy říkáte na státní společnost?

Letecká záchranná služba v současné době funguje bez zásadních změn. Všechny týmy, kromě jihočeského, kde je nyní provozovatelem vrtulníků armáda, zůstaly stejné. O profesních kvalitách armády netřeba pochybovat, naše výhrady jsou jen co se týče umístění na letišti v Bechyni, s čímž ale nelze nic dělat. Těžké armádní vrtulníky zkrátka nemohou přistávat na heliportu v Českých Budějovicích, který byl pro tyto účely vybudován. Vše má svá pro a proti. Víme, že ideální není ani situace v Ústí nad Labem a v Olomouci. Nyní tedy čekáme, co vzejde z návrhu ministerstva na vytvoření jednoho státního provozovatele, který již MZ bez naší účasti připravilo, a vláda schválila. Vrtulníky pro leteckou záchranku by tak měly být po roce 2020 provozovány jednou státní společností, která je zřejmě již určena. Je ale jisté, že zatím nedisponuje ani vrtulníky ani piloty. Vzhledem k tomu, že na přípravu tak náročného projektu již moc času nezbývá, nedovede si nikdo představit, že by podnik nebyl ještě vůbec vybrán.

Proti tedy v zásadě nejste?

Upřímně doufáme, že nedojde k rozbití stávající fungující letecké záchranky při jednotlivých záchranných službách a že dojde i k obnovení původní letecké služby v Jižních Čechách zpět do Českých Budějovic. A všichni věříme, že služby nebudou provozovány těžkými vrtulníky armádního typu, ale se standardními lehkými nebo středními stroji, jako v jiných vyspělých státech. Pokud se tedy stát nerozhodne, že současný systém úplně rozbourá, jak to jednu dobu vypadalo, nemáme nic proti. Je třeba navázat na současný počet základen, eventuálně jej navýšit o jednu další v Karlovarském kraji. Pokud stát zabezpečí dostatek kvalitních certifikovaných vrtulníků určených pro poskytování letecké záchranné služby pro deset nebo jedenáct základen, včetně náhradních a bude mít kvalifikovaný personál, nebudeme s tím jako záchranné služby mít problém. Nemáme problém ani s tím, aby si Policie a Armáda ČR držely nějakou výcvikovou základnu, protože rozumíme tomu, že potřebují cvičit, a víme, že např. Plzeňský kraj létá s armádou z jejich letiště a vždy tomu tak historicky bylo a jejich služby jsou srovnatelné s jakoukoli jinou záchrankou, totéž platí o Praze nebo Středočeském kraji. Vše je třeba ale začít řešit včas a brát v potaz náhled a připomínky odborníků i to, aby byla splněna všechna potřebná kritéria. Nám je fakticky jedno, kdo nám vrtulníky spravuje, pokud jsou dostatečně spravované a certifikované. Jedna věc je letecký personál, druhá pak zdravotnická činnost.

Vedle letecké záchranky aktuálně řešíte i řadu dalších problémů…

Jako všude i my bojujeme s naprostým nedostatkem lékařů a zdá se, že problém se zhoršuje. Dnes bychom již potřebovali stovky lékařů. Situaci ovlivňují aspekty, na něž jsme již mnohokrát upozorňovali, jako zákoník práce, odchod lékařů starších generací, kteří byli zvyklí sloužit, do důchodu a takřka nulový přírůstek lékařů mladých.

Nepomohlo vám zařazení urgentní medicíny mezi základní obory?

Doufáme, že pomůže. Mnohé se pro nás tímto změnilo. To, že je nyní urgentní medicína základním oborem znamená, že fakulty začaly budovat postgraduální vzdělávání, změnil se atestační systém atd., takže máme, naději, že budeme moci mladé lékaře přijímat rovnou na záchranné služby a školit je a samozřejmě také dojde ke změkčení podmínek, za kterých mohou u záchranné služby sloužit externí lékaři. Nicméně je brzy na to jásat, protože systém se teprve rozbíhá a první výsledky, pokud nějaké budou, uvidíme příští rok.

Často se mluvilo o problému s nadužíváním záchranné služby, změnila se nějak situace?

Snažíme se omezovat zbytečné výjezdy, tedy nadužívání záchranné služby a její suplování různých segmentů péče mimo nemocnici, které je neustále velmi tristní. Nahrazujeme praktické lékaře, sociální zařízení, která si nemají koho nasmlouvat a mají nedostatek zdravotního personálu, často vyjíždíme do pečovatelských domů a na řadu dalších míst, kde by měl být někdo jiný. To se prodražuje jak nám, tak zdravotním pojišťovnám. V řadě případů zastupujeme i dopravní zdravotní službu, která v regionech chybí, ale pacienty je zkrátka nutno transportovat.

Jak velká část výjezdů tvoří výjezdy suplující jiné služby, kterých je v dané oblasti nedostatek?

Ročně máme celkově okolo milionu výjezdů a pokud bychom nesuplovali od vězeňských lékařů, přes doktory záchytky až po zmíněná pečovatelská zařízení, ubylo by výjezdů o třetinu. Je třeba vidět i to, že záchranka dělá přes víkend téměř všude práci výjezdového praktického lékaře. Kdyby byla posílena primární péče, kterou v praxi zastupujeme, bylo by to obrovskou výhodou. Nadužívání péče jednak ohrožuje pacienty, kteří nás opravdu potřebují, jednak zbytečně přetěžuje operační střediska, která jsou často zavalena nesmyslnými požadavky.

Jak dopadlo dohodovací řízení o ceně bodu na příští rok?

Nyní jsme na konci dohodovacího řízení a stejně jako ostatní segmenty, kromě dvou, jsme uzavřeli nedohodu. Na nabídnutou úhradu zdravotních pojišťoven, která byla na úrovni roku 2016, kdy jsme museli navýšit platy o 10 procent a totéž nás zřejmě čeká i letos, nejsme schopni přistoupit. Potřebujeme minimálně 200 milionů korun navíc, přičemž pojišťovny nabídly o 100 milionů méně. Přitom téměř 85 procent našich nákladů jsou mzdy. Zdravotní pojišťovny sice chápou naše požadavky a souhlasí s nimi, ale bohužel na toto navýšení nemají finance. Nyní je tedy vše na ministerstvu zdravotnictví, jakým způsobem naloží s úhradovou vyhláškou. Zatím to vypadá, že to odnesou zase kraje jako zřizovatelé jednotlivých příspěvkových organizací, které již nyní hradí 56 procent všech výdajů za záchrannou službu.

V poslední době se mluví o problémech s čísly tísňových linek…

Číslo 155 je zákonem určená linka zdravotního tísňového volání, ale v posledních letech byla až přehnaně jako jediné číslo tísňového volání propagována 112. To je ale určena pro všechny typy volání, takže volá-li operátorovi někdo na 112 se zdravotním problémem, ten musí událost zpracovat a předat na 155, přičemž dochází ke zbytečné prodlevě. Číslo 112 má své výhody, je to koordinační číslo atd, ale ve chvíli, kdy mám jednoznačně zdravotní problém, třeba zlomenou ruku, není důvod volat na 112, ale přímo na cílenou linku 155 zdravotníkovi.

Problém je tedy v informovanosti veřejnosti?

To za prvé. Za druhé je problém v předávání zpráv. O problému víme, a my i hasiči nyní spolupracujeme s generálním ředitelstvím, jak proces předávání urychlit. Navíc se objevila naprosto nečekaná další komplikace. Zjistili jsme, že mobilní operátoři mají nastavený software tak, že neumí rozpoznat tísňové volání 155 nebo 158 a automaticky vše přepojí na 112. Přišli jsme i na to, že ve firemních softwarech mobilních telefonů dovážených do Česka je rovnou zabudováno jediné emergency číslo 112, které tedy automaticky zmoduluje jiné tísňové volání – ať 155 nebo 158 na 112. Takže i ten, kdo volá z mobilu 155 se dovolá na 112 a vůbec o tom neví, což způsobuje řadu nedorozumění, která zase proces jen zdržují. Nyní tedy s operátory řešíme problémy, které v době, kdy se po celé Evropě zaváděla 112, nikdo nepředpokládal. Je správné, že operátoři mají mít zakódovanou 112 jako emergency číslo, je tomu tak v celé Evropě, a proto 112 vznikla, ale není důvod potlačovat další národní čísla, která jsou určena jednotlivým segmentům. To v celé západní Evropě standardně funguje, takže nevím, proč by to nemohlo fungovat i u nás.

Zdroj: tribune.cz

 

Sigmund

 

 

Komentáře k článku
  • Tomáš Bártek Reagovat 09.08.2017
    Myslíte si, že Zlínský kraj si, stejně jako ten Karlovarský, nezaslouží také stanoviště LZS? V současné době, kdy narůstá počet vzletů, by to mělo být samozřejmé, zvlášť, když by zlínská posádka mohla díky své vhodné poloze v případě potřeby suplovat LZS v rovnou 3 dalších moravských krajích.

Copyright © 2017 Komora Záchranářů. Všechna práva vyhrazena.